Komotovka a Bulhar v roce 1924

Komotovka, Křenovka a Bulhar, dílčí model
Na severu je areál Hlavního nádraží ohraničen ulicí Karlovou (dnešní Seifertovou), která plynule navazuje na novoměstskou Hybernskou ulici. Pod dnešní Příběnickou ulicí je zeď vyrovnávající výškový rozdíl ulice a kóty kolejí vycházejících z Hlavního nádraží po mostech přes Seifertovu ulici. Následuje další výškový rozdíl mezi kolejištěm a úrovní Husovy (dnešní Husitské) ulice.

Významná křižovatka Hybernské, Karlovy (dnes Seifertovy), Hooverovy (dnes U Bulhara) a Husovy (dnešní Husitské) se nazývá Bulhar, případně U Bulhara.

Samotná křižovatka Bulhar, blok domů mezi Hybernskou a Bolzanovou ulicí i rozsáhlá budova ŘSD Praha patří do katastrálního území Nového Města. Domy v Husově (dnešní Husitské) ulice však patřily už na Žižkov. Stejně tak celá Seifertova ulice i všechny pozemky usedlosti Komotovka.

Komotovka, Křenovka a Bulhar – významné budovy a objekty v roce 1924.

Komotovka

Na sever od dnešní Seifertovy ulice byly pozemky bývalé usedlosti Komotovka. Ta byla rozparcelována na stavební místa mezi Chodskou (dnešní Příběnickou) a Havlíčkovou (dnešní Řehořovou).

Rohový dům čp. 32 Aloise Stuchlíka s kalichy a k němu patřící zahrada se skálou a železným altánem.
Rohový dům čp. 32 v Karlově ulici (dnešní Seifertově) vystavěl Alois Stuchlík (románový Martin Nedobyl z pentalogie „Sňatky z rozumu“ od Vladimíra Neffa) původně jako třípatrový. V roce 1924 měl dům už čtyři patra a byl v podstatě v dnešní podobě. Na střešních římsách měl však stále ještě ozdobné kalichy (také zmiňované v románu).

I okolní domy na pozemcích rozparcelované usedlosti Komotovka (viz díl „Veselá vdova“) mají dnes téměř shodnou podobu, pouze u některých z nich byly do dvora přistavěny výtahy. V modelu však byly zachyceny pouze domy nejblíže areálu Hlavního nádraží a vymodelované části železniční tratě pod Chodskou (dnešní Příběnickou) ulicí.

Mosty přes Seifertovu ulici

Mosty přes dnešní Seifertovu ulici v roce 1924, postup výstavby.

Přes Karlovu (dnešní Seifertovu) ulici vedlo celkem osm mostů železné příhradové konstrukce, které byly až v letech 2000-2004 nahrazeny dvojmostím ze železobetonu. Původních osm mostů bylo navíc budováno postupně, jak si to vyžadovala zvyšující se dopravní frekvence na nádraží.

V roce 1871 byl jako první postaven společností KFJB dvojmost nejblíže ke křižovatce u Bulhara. Levá kolej dvojmostu umožňovala jízdu Hrabovskou spojkou – tedy propojení na tratě Společnosti státní dráhy (StEG). Pravá kolej umožňovala propojení kolejiště v části nádraží patřícího KFJB na tehdy teprve stavěnou trať TKPE směrem na Turnov. Společnost TKPE pak na žižkovské straně vybudovala patrně v roce 1872 vlastní most umožňujícím jízdu z turnovské tratě do její části nádraží.

Následně došlo v roce 1897 k vložení tří nových mostů pod původní most TKPE. V roce 1904 pak byly vloženy další dva mosty naopak nad dvojmost KFJB po té, co byl zbourán strážní domek č. 139 (sem přemístěný teprve v roce 1883).

Tím vzniklo výše zmíněné osminásobné „soumostí“ s nevábným podjezdem a chodníky pro pěší.

Kolejiště mezi Příběnickou a Husitskou

Na sever od mostů přes Seifertovy ulice pokračuje kolejiště severního zhlaví Hlavního nádraží. Kolej nejvíce na západ prudce klesala směrem k Hrabovce, kde se napojovala na trať z dnešního Masarykova nádraží. Ostatní koleje se postupně spojovaly až do jediné vedoucí po úpatí Vítkova a dále do Vysočan.

V roce 1896 zde byla postavena pobočná výtopna „Křenovka“ (už mimo rozsah vytvořeného modelu). Křenovka (nebo i Krenovka) je název původní usedlosti s hostincem a sadem. Usedlost se nacházela pod dnešní Husitskou ulicí a na jejím místě byly postaveny dílny dnešního Masarykova nádraží. Provoz hostince byl přenesen do čp. 42 na druhé straně Husitské ulice. Tato budova stojí dodnes a jednu dobu v ní byla výrobna vlakových jízdenek.

Až po elektrifikaci pražského železničního uzlu bude v těchto místech (také už mimo rozsah vytvořeného modelu) postavena měnírna čp. 355 nazývaná také „Křenovka“.

Křižovatka Bulhar a budova ŘSD Praha

Budova ŘSD Praha a kabelový domek v roce 1924.

Hlavní dominantou okolí křižovatky Bulhar byla v roce 1924 rozsáhlá budova Ředitelství státních drah Praha. Technicky šlo dokonce o tři budovy, každá s vlastním číslem popisným – čp. 1564 (číslo „zděděné“ po zde dříve stojícím domku výběrčího potravní daně), čp. 1734 a čp. 1735 – spojené v jeden celek. Na začátku dvacátých let 20. století byla celá budova zvýšena o nástavbu, při které byly zvýšeny i nárožní věže.

V květnovém povstání roku 1945 však budovu zachvátil požár. Následně musela být stržena a dlouhou dobu zde bylo prázdné místo. To bylo v roce 1978 využito pro stavbu nájezdů, podjezdů a tramvajového tunelu v souvislosti se stavbu Severojižní magistrály doplněné větrací věží metra.

Na křižovatce byl ještě domek výběrčího potravní daně čp. 1532, vzhledově odlišný od domků ve Vrchlického sadech. Kolem něj pak různě se měnicí shluk trafik, prodejních stánků, veřejných záchodků a patrně i telefonní budka.

Kabelový domek

Na jih od budovy Ředitelství se nacházela věžovitá stavba kabelového domku. Do něj se sbíhaly dráty telegrafního vedení vedeného obvykle podél tratí a přicházející na Hlavní nádraží. Odtud pak byly podzemními kabely taženy do hlavní poštovní budovy v Jindřišské ulici.

Telegrafní domek z roku 1898 byl historicky už druhým telegrafním domkem na tomto místě.

Domy v Husově ulici

Domy v Husitské ulici, dvojdům se štítem, třetí od křižovatky, je hotel Myška.
Od křižovatky Bulhar směrem na Žižkov stála v Husově (dnes Husitské) ulici řada činžovních domů s čísly popisnými 57 až 65 a čp. 84 (nejblíže Bulharu). Stavební pozemky pro čp. 57 až 64 byly parcelovány p. Dvořákemv roce 1882. Zdá se, že nakonec si p. Dvořák ponechal pouze tři stavební parcely (čp. 57 a 58, už mimo model, a čp. 60 na modelu nejdále od křižovatky), jednu prodal p. Kutinovi (čp. 59) a čtyři blíže křižovatce p. Troníčkovi (čp. 61 až 64).

Přesto měly všechny domy v podstatě stejný půdorys a zpočátku byly vzhledově velmi podobné. Později se však začaly vlivem různých stavebních úprav navzájem výrazně odlišovat – některé získaly patra navíc, měly různě zastavěné dvorky atp.

Těsně pod mosty přes Karlovu (dnes Seifertovu) ulici, blízko křižovatky Bulhar, stál původně na vyvýšeném místě železniční strážní domek č. 139. Až po jeho přemístění v roce 1883 mohl být na jeho místě postaven dům čp. 65 a následně i nárožní dům čp. 84. Ten byl však při květnovém povstání v roce 1945 zasažen požárem (stejně jako naproti stojící budova ŘSD Praha) a musel být stržen. Nakonec zde byly přízemní prodejní stánky (bazary).

V dalších letech byly postupně zbourány i další domy směrem od křižovatky Bulhar do Husitské ulice – nejprve z důvodu rozšiřování křižovatky, a úplně poslední pak kvůli stavbě Nového spojení. Do současnosti se tak nedochoval žádný z výše zmiňovaných domů a stojí až čp. 42 „Křenovka“.

Nevábné prostředí mezi dvěma kolejištěmi (doplněné ještě vlhkostí z průsaků vody z kolejiště nad domy) neposkytovalo asi možnost pro kvalitní bydlení. Dříve tak v domech v Husově ulici byly často provozovány spíš nevěstince – viz například Zdeněk Šesták: „Jak hřešil Žižkov před 100 lety“.

Hotel Myška

V dvojdomě čp. 63-4 v Husově ulici byl hotel Myška (později Tatra) s barvitou historií (opět viz kniha pana Šestáka).

Podle Jaroslava Seiferta a jeho tvrzení v knize „Všecky krásy světa“, v kapitole „Bruslili jsme s Leninem“ v něm v roce 1912 bydlel i V. I. Lenin jako delegát exilového sjezdu Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR), v carském Rusku tehdy zakázané.

Podle dalšího zdroje bydleli v hotelu Myška (a v dalším žižkovském hotelu Tichý) ti z delegátů, kteří měli v pořádku cestovní doklady. Ostatní prý byli ubytování „na černo“ v hotelu Belveder na Letné. Ten patřil Františku Regnerovi, který byl sociálně demokratický okresní důvěrník a jako takový asi se sjezdem a jeho účastníky sympatizoval.

Zatím se nepodařilo zjistit, zda nevěstinec v hotelu Myška fungoval i během sjezdu.

Domovní blok mezi Hybernskou a Bolzanovou

Blok domů mezi dnešními ulicemi Hybernská, Opletalova, Bolzanova a U Bulhara vznikl na místě bastionu č. 23 (sv. Mikuláše) novoměstského barokního opevnění.

Do dnešní doby se domy dochovaly v téměř nezměněné podobě, vyjma několika půdních nástaveb a vestaveb, zástaveb ve vnitrobloku a případně zjednodušování fasády.

Galerie obrázků

...