Navigace

Sběr podkladů

Zpracování podkladů

Modelování

Pracovní 3D modely

Pracovní 3D modely

Před tím, než je možné přistoupit k práci na finálním virtuálním modelu Prahy, je třeba vytvořit celou řadu trojrozměrných (hmotových) modelů různých staveb a objektů.

Pracovní model Hlavního nádraží a jeho okolí v roce 1924

Tyto modely nemají za cíl vypadat realisticky – nejsou pokryty texturou a nemusí obsahovat všechny detaily. Jsou však nezbytným krokem pro zpracování podkladů, zejména pro georeferencování (starých) fotografií. Čím starší je daná fotografie, tím méně na ni lze nalézt identických bodů se současností. Budova mohla být stržena a nahrazena jinou. Na daném místě pak nemusí být ani jeden záchytný bod shodný se současností.

Pokud však vytvoříme pracovní model věrně zachycující některou z dříve zbouraných staveb, může už najednou být možné některou z takových fotografií georeferencovat, a tudíž zjistit přesně místo jejího pořízení. To následně umožňuje odečíst rozměry na fotografii zachycených objektů, a tím pádem rozšířit pracovní model o další stavbu. A tak stále dokola, čím dál víc do minulosti.

Čím víc fotografií pro dané místo zpracujeme, tím přesnější jsou pracovní modely, a tím přesnější i zjišťování pozice místa pořízení. Někdy probíhá zpřesňování části modelu a zpřesňování pozice pořízení fotografie iterativně, až modelovaný objekt přesně „sedí“ na všech dostupných fotografiích pořízených z různých směrů.

Jednotlivé části modelů jsou vytvořeny s různou mírou přesnosti a jistoty ohledně toho, jak věrně zachycují skutečný stav v dané době.

K dispozici jsou ukázky už vytvořených pracovních modelů. Některé z nich byly popsány v tématických textech.

Práce s podklady

Při vytváření pracovních modelů jsou z dostupných typů podkladů využívány zejména mapy, situační plány, stavební výkresy (půdorysy, nárysy a řezy) a fotografie. Protože je jich je obrovské množství, tak musí být přesně a úplně vyhledány všechny, které jsou pro daný model relevantní, a to pokud možno automaticky.

Triangulace objektů na fotografiích

Fotografie jsou dvourozměrným záznamem trojrozměrného světa. Proto se z jedné fotografie obvykle nedá určit vzdálenost objektu od pozorovatele (výjimkou je situace, kdy známe přesnou velikost objektu a fotografie je dostatečně kvalitní, resp. v dostatečně velkém rozlišení).

Pokud je však k dispozici vícero fotografií nějakého objektu (např.  stromu, pouliční lampy nebo i celé budovy) z alespoň dvou směrů, je možné jejich přesnou pozici (resp. rozměry) určit i v případě, že neznáme nejsou zaznamenány na žádné mapě (nebo je jejich pozice znázorněna nepřesně).

Ilustrační obrázek!

Postupujeme tak, že pozici i velikost dané objektu zarovnáme podle první fotografie. Následně přepneme na druhou z fotografií a snažíme se objekt dostat do zákrytu i na ní. Přitom však s objektem nemůžeme pohybovat v libovolném směru, protože by přestal být v zákrytu na první fotografie. Pohybovat s ním můžeme pouze ve směru pohledu na první fotografii. Tím na ní zůstává stále v zákrytu (pouze může být nutné korigovat velikost, jak se přibližuje, nebo opak vzdaluje od pozorovatele). V určitý okamžik se objekt dostane do správné pozice i podle druhé fotografie. Tím jsme nalezli správnou vzdálenost i pozici podle obou fotografií. Ideální je, pokud jsou k dispozici ještě i další fotografie a navíc pořízené z dalších směrů.

Při uvedeném postupu je pouze třeba ověřit, že na všech fotografiích je skutečně stále stejný objekt (např. telegrafní sloup). A také, že v průběhu času nedošlo k jeho přesunutí.

Míra jistoty

Spolehlivost a přesnost, se kterou je model nebo jeho část vytvořena, jsou dány množstvím, typem a kvalitou relevantních podkladů, které jsou při modelování k dispozici.

Nejspolehlivěji jsou zákonitě znázorněny stavby a objekty, které se dochovaly do dnešních dnů. U již nedochovaných staveb a objektů je třeba za prioritní brát fotografie. I na sebelépe zakreslených plánech a výkresech jsou totiž nepřesnosti, zkreslení a někdy vyslovené chyby (a to například i v uváděných kótách). U výkresu není někdy ani jistota, že jde o finální návrh, podle kterého byla stavba nakonec provedena, jestli nedošlo až při stavbě k dodatečným změnám (a dokonce jestli vůbec byla provedena). Fotografie naproti tomu zachycuje skutečně realizovaný stav.

K vyjádření míry jistoty je použita barevná stupnice od zelené (nejspolehlivější) po červenou (silně nejisté). Na obrázcích vidíme ukázky takto obarvených modelů Pražské obecní plynárny a Hlavního nádraží.

Pražská obecní plynárna – míra jistoty. Hlavní nádraží a jeho okolí – míra jistoty.

Budovy a objekty dosud existující vymodelované s vysokou mírou spolehlivosti jsou znázorněny sytě zelenou. Pokud už budova nestojí, ale je k dispozici vícero fotografií a z různých úhlů, jsou dané části modelu stále zbarveny do zelena.

Části modelu, kde byly k dispozici pouze stavební výkresy (a maximálně jedna fotografie), jsou zbarveny žlutě až do oranžova. Do červena jsou pak zbarvena místa nebo objekty, pro které nejsou k dispozici dostatečné podklady.

Aplikace DrModel

Vytváření trojrozměrných modelů je pracná a časově náročná činnost. Na základě dlouhodobých zkušeností (jak s modelováním obecně, tak s použitím existujících modelovacích nástrojů třetích stran) byla vytvořena vlastní aplikace DrModel (Drátěný Model).

Ta je co nejvíce uzpůsobená potřebám práce na modelu. Kromě standardních funkcí pro 3D modelování obsahuje i funkce pomáhající specificky při modelování budov (např. vytváření parapetů, střešních říms a komínů) nebo například pro automatické generování železničních kolejí s pražci.

Hlavní předností aplikace je však integrované zobrazování všech dostupných relevantních podkladů – situačních plánů, stavebních výkresů i fotografií. Na obrázku vidíme pracovní plochu aplikace DrModel.

DrModel – pracovní plocha s nárysem a půdorysem modelu (vlevo), lištou nástrojů (uprostřed) a relevantními fotografiemi (vpravo).

Vlevo je nárys a půdorys právě vytvářeného modelu. S oběma lze volně otáčet, k dispozici je i speciální funkce umožňující natočení podle směru pohledu aktuálně vybrané fotografie ze seznamu vpravo. To pomáhá při triangulaci správné pozice objektů.

Uprostřed pracovní plochy je lišta nejčastěji používaných funkcí pro 3D modelování a hierarchický seznam dílčích skupin, ze kterých se model skládá a které umožňují snazší práci s modelem.

Napravo je pak seznam (automaticky) dohledaných relevantních podkladů (v tomto případě fotografií). Z nich je dále možné vybírat ty nejdůležitější, resp. si vytvářet skupin relevantních podkladů pro modelování dílčích částí.

Editace modelu podle zákresu do fotografie

Na základě zákresu aktuálního stavu modelu do fotografie je možné korigovat části modelu tak, aby se dostaly do zákrytu se skutečným stavem zachyceným na fotografii.

DrModel – odvození výšky věží Barvitiovy budovy podle zákresu do fotografie.<br><small><i>Fotografie převzata z online archivního katalogu AHMP, Sbírka fotografií, signatura XII 707.</></small>

S červeně označenými body pohybujeme ve směru nahoru-dolů a sledujeme, jak se mění zákres do detailu vybrané fotografie. Po dosažení zákrytu na této fotografii můžeme zákryt zkontrolovat ještě na další (viz též triangulace výše). Čím vyšší je počet fotografií, na kterých můžeme takto zkontrolovat, tím spolehlivější bude určení správné pozice bodů.

Zapeklitý problém vyvstává v okamžiku, kdy na jedné fotografii (nebo na jedné skupině fotografií) je model v přesném zákrytu, ale na druhé fotografii (nebo skupině) je evidentně špatně. Někdy dá velkou práci zjistit příčinu. Chyba může totiž být jak v modelu, tak ale i v nepřesně určených pozicích pořízení fotografií (a z toho vyplývajícím nepřesném zákresu modelu do nich). Vyřešení může někdy zabrat i týdny.

Ukázky už vytvořených pracovních modelů

 

Vytvořeno: 4. září 2016. Poslední aktualizace: 27. září 2022