Pražská obecní plynárna na Žižkově

První pražská obecní plynárna stála na Žižkově v lichoběžníkovém prostoru mezi dnešními ulicemi Seifertova, U Rajské zahrady, Vlkova a Krásova.

Pražská obecní plynárna na Žižkově, stav v roce 1924

Stavba započala roku 1865 na pozemcích usedlosti Dirixka v místech, kde stála muniční továrny a zkušební střelnice Ed. Petzolda. Hlavní budova muniční továrny byla zachována a využita na kanceláře administrativy plynárny. Kvůli vedlejšímu vjezdu do plynárny ze Seifertovy ulice však musela být zbourána původní obytná budova usedlosti Dirixka (stála přes ulici naproti usedlosti Šubrtka, na jejímž místě stojí dnes domy čp. 982 a 994).

Provoz plynárna zahájila v roce 1867. V této době zabírala plynárna pouze trojúhelník v západní část budoucího areálu mezi Seifertovou ulicí a ulicí U Rajské zahrady.

Významné budovy a stavby, stav v roce 1924

Součástí areálu plynárny byla i továrna na výrobu amoniaku (čpavkárna). Tu měl v pronájmu pan Šebor. Potíže při výrobě mu však způsobovaly nedostatečné dodávky vody (problémy s jejími dodávkami však měla i samotná plynárna). Kolem roku 1880 byla čpavkárna výrazně přestavěna.

Stavební vývoj

V letech 1882-83 byla rozšířena i samotná plynárna, a to na pozemky usedlosti Boudečka. Hlavní obytná budova této usedlosti byla uvnitř areálu plynárny zachována po celou dobu provozu (dokonce včetně části původního ovocného sadu).

Východní hranice areálu plynárny byla definitivně zafixována až v 90. letech 19. století, kdy byla Krásova ulice vytyčena v úseku mezi Seifertovou a Vlkovou do dnešní podoby.

Stavby a objekty v areálu plynárny podle roku výstavby

V roce 1871 byl zahájen provoz na dnešním Hlavním nádraží. Relativně krátká vzdálenost nádraží od plynárny inspirovala k návrhům na vybudování železniční vlečky pro usnadnění trasportu uhlí k výrobě svítiplynu v plynárně. Žádný však nebyl realizován.

Během první světové války byl obecný nedostatek koní, ale dařilo se udržet v provozu elektrárnu v Holešovicích. Proto nákladní dopravu po Praze částečně převzaly tramvaje. Skrz celý areál dnešního Hlavního nádraží byla položena tramvajová kolej spojující trať ve Vinohradské ulici s tratí v Seifertově ulici. Speciálně rekonstruované tramvajové vozy sloužily například pro rozvoz raněných vojáků do pražských nemocnic.

Pro dopravu uhlí do plynárny tak mohla být v roce 1917 v areálu plynárny vybudována nákladní tramvajová kolej se dvěma výhybkami a dvěma kusými kolejemi. Pro její potřebu byla i upravena mostní váha a domek vážného. Vlečka byla napojena na tramvajovou trať v Seifertově ulici. V roce 1919 byly obě kusé koleje propojeny, čímž vznikla v areálu plynárny smyčka.

Ukončení provozu

Plynárna na Žižkově ukončila provoz v roce 1926 v souvislosti s vybudováním tehdy nové a moderní plynárny v Michli. To spolu s omezením provozu parních lokomotiv po elektrifikaci centrálních nádraží v roce 1928 přispělo k o něco lepšímu ovzduší v této části Prahy (i nadále se však všude topilo uhlím). Hlavní budovy plynárny (kromě plynojemů) stály ještě v roce 1931 (jak je vidět na dobové letecké fotografii).

V západní části areálu byla v roce 1934 dokončena budova Všeobecného penzijního ústavu (později postupně ÚRO, ROH a Dům odborových svazů). V 50. letech 20. století bylo ve východní části areálu zřízeno fotbalové hřiště žižkovské Viktorky.

Galerie obrázků

...

V sekci Pracovní 3D modely naleznou zájemci ještě i ukázky modelu pražské obecní plynárny v Holešovicích (byl vytvořen už před delší dobou, a proto má o něco méně propracované detaily).

Fotografie Jindřicha Eckerta

Ve 12:20 SEČ, dne 26. září, někdy na přelomu 19. a 20. století pořídíl fotograf Jindřich Eckert snímek areálu plynárny od východu z budovy dnešní základní školy Jaroslava Seiferta ve Vlkově ulici.

To není replika ze hry DJC, ale pokus o co nejpřesnější určení okamžiku pořízení snímku. Čas, den a měsíc byly určeny jako nejlépe vyhovující podle směru a délky stínů. V úvahu by připadal ještě 22. březen, ale na to jsou stromy příliš obaleny listím. Rok pořízení byl zcela jistě po postavení školy někdy v polovině 90. let 19. století. A pokud je autorem fotografie opravdu J. Eckert, tak zároveň také někdy před jeho smrtí v roce 1905. Je možné, že jde o jednu ze souboru fotografií pražských plynáren pořízených J. Eckertem v roce 1902 pro výstavu v Londýně.

Svůj fotografický aparát umístil do úplně posledního okna v učebně ve třetím patře traktu do Krásovy ulice. Díky vstřícnosti současného vedení školy se podařilo pořídit na podzim roku 2019 snímek s identickou kompozicí a z úplně stejného okna (a těsně před tím, než bude výhled zakryt novostavbou administrativního komplexu).

Pohled z budovy ZŠ Jaroslava Seiferta (poslední okno ve třetím patře traktu do Krásovy ulice)<br>
<i><small>Fotografie J. Eckerta převzata z online archivního katalogu AHMP, Sbírka fotografií, <a href="http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=A1187ED0B67611DF820F00166F1163D4&scan=1#scan1" style="color:white;">signatura VIII 988</a></small></i>

Postup vytváření modelu

Před započetím vlastní práce na modelu plynárny bylo třeba získat co nejvíce dostupných podkladů – zejména situačních plánů, výkresů a fotografií. Přitom nelze počítat s tím, že někde existuje složka Vše k obecní plynárně na Žižkově.

Zcela zřejmé je to u fotografií, u kterých je obzvlášť složité projít všechny zdroje a sbírky a ověřit, že se na některé z fotografií plynárna (nebo třeba jen její část) neobjevuje. Obvykle přitom navíc platí, že čím méně pravděpodobný zdroj, tím zajímavější a z pohledu práce na modelu cennější podklad to je.

Situační plány a výkresy

U plánové dokumentace tak byly nalezeny zajímavé podklady nejen v spisech týkajících se samotné plynárny, ale i obecně k regulaci území jejího okolí (zejména ulic), nebo dokonce ve spisech Generální inspekce rakouských drah (NA) týkajících se stavby tramvajové vlečky. Cenným plánovým zdrojem byly regulační a parcelační plány nalezené ve Sbírce map a plánů (AHMP) řešící budoucí zástavbu areálu plynárny po ukončení provozu (a zároveň částečně obsahující i původní budovy plynárny). Kvůli místy významné výškové regulaci území byly důležité i jakékoliv plány zachycující dobové výškové kóty a průběh vrstevnic.

Použité archivní zdroje:
Sbírka map a plánů, Archiv hlavního města Prahy
fond Magistrát hlavního města Prahy I, Hlavní spisovna, Archiv hlavního města Prahy
Mapová sbírka, Ústřední archiv zeměměřicství a katastru
fond Generální inspekce rakouských drah, Národni archiv
fond Ministerstvo železnic I, Národni archiv

Fotografie

Fotografie byly dlouhodobě shromážďovány z celé řady různých zdrojů.

Mezi nejdůležitější patří:
Sbírka fotografií, Archiv hlavního města Prahy
ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz
Dvořák, T. a kol.: Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic. MHMP. 2012
časopis Světozor, Digitální knihovna
archiv odboru kultury, ÚMČ Praha 3
Stará Praha, Epoque 1900

Pražským plynárnám (nejen této na Žižkově) byl věnován i jeden díl Hledání ztraceného času obsahující několik netypický (filmových) záběrů zevnitř areálu plynárny.

Spolu s již zmíněnou fotografií od J. Eckerta měla zásadní význam pro práci na modelu letecká fotografie z roku 1931.

Letecká fotografie, 1931. Areál plynárny zvýrazněn žlutě.<br><i><small>Zdroj: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz / Fotograf: Mittelholzer, Walter / LBS_MH01-006364 / Public Domain Mark</small></i>
Areál plynárny je zvýrazněn žlutou barvou. Fotografie byla nalezena v ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz, kde je dostupná i v prohlížecí aplikaci.

Georeferencování fotografií

Před použitím každé fotografie musela být nejprve co nejpřesněji určena nejen pozice, ze které byla pořízena, ale i azimut a sklon objektivu a použitá ohnisková vzdálenost. Teprve potom je možné z fotografií odečítat rozměry a pomocí triangulace určovat přesnou pozici objektů.

Jedno políčko z filmového záběru spolu s předběžným zákresem modelu<br><i><small>Zdroj: Hledání ztraceného času, K. Čáslavský, P. Vantuch, Česká televize</small></i>

Na obrázku vidíme vystřižené jedno políčko z filmového záběru na složiště koksu jižně od čtvrtého peciště a vlevo i na část komínu (filmový záběr převzat z Hledání ztraceného času, K. Čáslavský, P. Vantuch, Česká televize). Přes záběr je předběžný zákres modelu.

Vlastní modelování

Na začátku práce na modelu plynárny bylo třeba nalézt objekty, které byly současně zachyceny na vícero fotografiích, a tím mohla být triangulací určena jejich přesná pozice. Pro tento účel se nejlépe hodily četné vysoké komíny od pecí a kotelen. Zafixováním jejich přesné pozice se podařilo ověřit kvalitu zakreslení dostupných map a provést i případné korekce mapové kresby a průběhu vrstevnic.

Začátek práce na modelu plynárny

Na obrázku vidíme počáteční stav modelu. Kromě již zmíněných komínů jsou vymodelovány i první verze dalších významných budov – zejména čtvrtého peciště, třetího peciště, exhaustovny a kondenzovny.

Výsledný model je pak možné zakreslit do libovolné dříve georeferencované fotografie. Na obrázku je výřez z již zmíněné letecké fotografie z roku 1931.

Zákres modelu plynárny do letecké fotografie, 1931.<br><i><small>Podkladová fotografie: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz / Fotograf: Mittelholzer, Walter / LBS_MH01-006364 / Public Domain Mark</small></i>

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu

K některým částem modelovaného areálu se podařilo nalézt více podkladů než k jiným. Některá místa se dokonce dochovala až do současnosti (např. většina domů ve Vlkově ulici) a existuje jejich digitální zaměření. Na místo je i možné přímo dojít a ověřit si rozměry fyzickým přeměřením.

Některá už neexistující místa byla zachycena na vícero fotografiích a z několika různých úhlů. U těch bylo možné (spolu s dostupnými plány a výkresy) také poměrně přesně určit jejich pozici, tvar i rozměry. Jiná však byla zachycena například pouze na jediné fotografii. Nebo je jejich zamýšlená podoba zachycena jen na technickém výkresu ve stavebním projektu.

Existenci některých objektů může potvrzovat pouze zmínka v textu (např. v kolaudačním protokolu). U některých objektů jejich existenci pouze tušíme na základě technologické nutnosti, či analogie k obdobným stavbám jinde.

Proto jsou jednotlivé části zachyceny s různou mírou důvěry v jejich přesnost. Na obrázku je tato míra znázorněna na barevné škále od zelené po červenou konkrétně pro model obecní plynárny.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu

 

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Poslední aktualizace: 7. listopadu 2019