Smetanka a sportoviště v Italské v roce 1924

Dále na sever, blízko vily Tereza čp. 438, vznikla mezi Italskou ulicí a areálem nádraží dvě sportoviště. Později pak ještě i veřejné garáže.

Italská ulice spojující Žižkov a Vinohrady vychází z Karlovy (dnes Seifertovy) ulice a původně končila v Jungmannově (dnes Vinohradské). Před křížením s Vozovou ulicí musela dříve obcházet kopcovitý výběžek. V roce 1912 byla ulice napřímena díky provedené výrazné výškové regulaci, která je v podobě vysoké kamenné zdi u vily Tereza čp. 438 patrná dodnes.

Vše mezi Italskou ulicí a areálem Hlavního nádraží patří do katastrálního území Vinohrad.

Činžovní domy

Na parcelách blíže dnešní Vinohradské ulice vyrostly výstavné činžovní domy s celou řadou věžiček, štítů a dalších ozdobných prvků. Do současné doby se dochovala věžička pouze na domě čp. 1073 na rohu ulic Na Smetance a Španělská. Ostatní byly zrušeny při nástavbě dalších pater a půdních vestavbách. Při rekonstrukcích docházelo také k výraznému zjednodušování fasády. Ozdobné prvky a štíty se v téměř nezměněné podobě dochovaly na dvojdomu čp. 37 a 839 v dnešní Vinohradské ulici.

Školní budovy

Dále od Vinohradské ulice, v dnešní ulici Na Smetance, byla roku 1888 vystavěna školní budova čp. 505 (v tisku označované jako „školní palác“), od roku 1895 reálka, dnes základní škola. Vedle ní pak byla na rohu s dnešní Italskou ulicí patrně v roce 1907 dokončena samostatná budova obecných škol čp. 1420, v roce 1924 už přeměněna na opatrovnu. Tato budova dostala zásah při bombardování v únoru 1945 a musela být stržena. Na jejím místě je dnes školní hřiště.

Součástí reálky byla botanická zahrada (dnes travnatá plocha s jedním skleníkem). Zeď vyrovnávající výškový rezdíl mezi zahradou a dnešní Španělskou ulicí dodnes připomíná původní nivelitu terénu, před regulací ulice. Skála zasahovala až do areálu Hlavního nádraží a působila problémy častými sesuvy do kolejiště, kvůli kterým musela být opakovaně zpevňována.

Vilová zástavba

Ještě dále na sever, kolem Doudlebské (dnešní Helénské) a Lichnické ulice, byly pozemky určeny k zástavbě vilami.

První tři vily se přimykají zezadu ke školním pozemkům. Nejblíže k nádraží je vila čp. 1781 (dnes rezidence řeckého velvyslance), která od roku 1924 nedoznala prakticky žádných změn. Pouze se přesunul vjezd z Helenské do Španělské. Nad ní je vila čp. 1799, která od roku 1924 prošla několika radikálními přestavbami (poslední začala v roce 2021).

Úplně nejvýš, na rohu s dnešní Italskou ulicí, je vilová budova čp. 1800 vystavěná v roce 1924 jako Ambulatorium nemocenské pokladny zaměstnanců čs. státních drah (dnes kanceláře). Vystavěna byla na základě projektu vrchního inspektora ČSD ing. arch. J. Heindla. Jeho obliba vikýřů v mansardové střeše dala při modelování docela zabrat.

Samostatný blok mezi dnešní Helénskou a Lichnickou byl původně rozdělen na celkem šest stavebních míst, na nichž však byly realizovány pouze tři vily.

Pozemek vily čp. 1037 (dnes rezidence egyptského velvyslance) se rozpíná přes původně tři stavební místa na třech výškových úrovních. Samotná vila je v horní části pozemku u dnešní Italské ulice. Pod ní je zahrada na dvou výškových úrovních a zdá se, že na spodní byl kolem roku 1924 (soukromý) tenisový kurt.

Dvě původní stavební místa zabrala honosná vila čp. 560 (v mapě z roku 1930 z archivu Pražských vodovodů a kanalizací označena jako vila p. Bromovského). Samotná vila byla opět v horní části u dnešní Italské ulice. Na nižší úrovni pak byla zahrada, na kterou byl z vily výhled ze tří teras a přístup dvouramenným schodištěm. Vila patrně vyhořela za květnového povstání v roce 1945. Možná se tak stalo už při náletu v únoru 1945 (při kterém dostala zásah budova blízké opatrovny čp. 1420). Nebo naopak později, nejpozději však v roce 1947.

Na jejím místě byla někdy po roce 1953 postavena budova Železniční nemocnice (se znovupoužitým čp. 560). K ní byla později dostavěna nepříliš vzhledná přístavba, která zabrala v podstatě celý pozemek původní zahrady. Zdá se však, že z vily p. Bromovského byla zachována původní obvodová zídka s plotem.

Vila čp. 1778 (dnes mateřská škola) zabírá se zahradou přesně jedno stavební místo a její pozemek je tak nejmenší.

Klub velocipedistů Čechie na Vinohradech

V Žižkově ulici (dnešní Italské), přímo naproti vile Tereza, si v roce 1909 na pozemku nad prudkým svahem k nádraží zřídil svoje zázemí Klub velocipedistů „Čechie“ na Vinohradech. V areálu byla nejprve postavena klubovna a kůlny na parkování velocipedů a motokol. Později pak byla přistavěna klubovní benzinová čerpací stanice, další kůlny a také kuželník.

Pozemek měl klub pronajatý původně od České severní dráhy (BNB), v roce 1924 tedy pravděpodobně od ČSD. Pozemek byl tedy vlastně ještě součástí nádraží a ke všem prováděným stavbám musela dát dráha souhlas.

Obecně se dráha vyjadřovala ke všem stavbám v tzv. požárním obvodu dráhy (POD, dnes „ochranné pásmo dráhy“ – OPD). A to bez ohledu na to, komu pozemek patřil. V době parního provozu šlo zejména o riziko požáru, a proto dráha nařizovala u staveb v POD například použití nehořlavých střešních krytin. Problematická musela být v tomto ohledu zejména benzinová stanice klubu.

Oproti dnešnímu vymezení OPD pouhou vzdáleností od osy koleje bylo zajímavé i tehdejší samotné určení hranice POD, které zohledňovalo okolní terén. Na ose koleje se totiž vztyčila kolmice vzhůru do výšky 10 metrů a od ní se vedla do strany přímka ve sklonu 1:3. Vše pod touto přímkou patřilo do POD.

Z hlediska získávání podkladů pro modelování plyne z existence POD, že v železničních archivech jsou dochovány stavební plány nejen pro železniční stavby, ale i pro některé soukromé stavby v okolí tratí a nádraží.

Spodní část areálu klubu ukrojily kolem roku 1932 rozšiřující se garáže. Horní část areálu u Italské ulice přestala patrně někdy po druhé světové válce sloužit sportovním účelům a byla postupně zastavována s tím, že některé starší stavby zůstaly zachovány (např. domek hlídače).

V provizorní patrové budově smontované z likusových (kukuřičných) konstrukčních desek zde od roku 1968 sídlila Správa přestavby železničního uzlu Praha (SPŽUP). Po zničení budovy požárem v roce 1973 (kukuřice nebude úplně ohnivzdorná) byla v areálu postavena třípatrová skeletová kancelářská budova pro stejnou organizaci (dokončena 1977).

I ta však byla v 90. letech stržena a deset let zde bylo prázdné místo. Potom tu vyroslo několik novostaveb uzavřeného bytového komplexu. Z nich je sice hezký výhled na Prahu a Pražský hrad, ale pohled opačně – od Pražského hradu na komplex vyvolává otázky, zda je to to pravé k sousední vilové zástavbě a na opticky exponovaném místě přímo na hraně vysokého svahu nad Hlavním nádražím.

Tenisový klub

Naproti Klubu velocipedistů vznikl za zbytkem původní Vozové a za nově vedenou ulicí Kunětickou patrně někdy na začátku 20. let 20. století další sportovní areál (dnes tenisový klub Oáza). Dodnes stojí původní dřevěná klubovna a hlavní tenisový kurt. Místo dnešních spodních tenisových kurtů však tehdy byla plocha na skupinová cvičení.

Zatím se k počátkům areálu nepodařilo zjistit nic dalšího. Podle dostupných aktuálních informací hrozí, že tenisový areál bude zrušen a na jeho místě má údajně vyrůst budova domova pro seniory.

Zimní bruslení na Čechii

Na bruslení v areálu „SK Čechie“ vzpomíná Jaroslav Seifert ve své knize „Všecky krásy světa“, a to dokonce na dvou místech. Poprvé v kapitole "Kytice umělých fialek" a podruhé v kapitole „Bruslili jsme s Leninem“. Tam si konkrétně pro rok 1912 dovozuje, že jedním z dalších bruslařů byl i V. I. Lenin, který se tehdy účastnil exilového sjezdu Sociálně demokratické dělnické strany Ruska a údajně bydlel v nedalekém hotelu Myška.

V obou případech říká, že bruslení bylo přímo proti vile Tereza. To by ukazovalo na areál Klubu velocipedistů Čechie, který byl opravdu přímo naproti vile. Při první vzpomínce si však matně vybavuje, že na místě kluziště se v létě patrně hrál tenis. To by pak ukazovala spíš na tenisový areál za ulicí Kunětickou, tedy šikmo od vily Tereza.

Důležité také je, kdy přesně tenisový areál vznikl. Pan Seifert mluví o bruslení kolem roku 1912. Areál Klub velocipedistů byl založen v roce 1909, ale tenisový areál možná až po první světové válce. Pak by bruslení muselo být v areálu Klubu velocipedistů.

Sám pan Seifert upozorňuje, že tak vzdálené vzpomínky už nemusí být přesné. A například jeho dodatek o tom, že sportovní areál už dávno neexistuje a byl zastavěn činžovními domy, je zcela jistě nepřesný. V okolí vily Tereza za jeho života žádné činžovní domy postaveny nebyly – tenisový areál stále existuje i v době psaní tohoto textu (zatím) a na místě Klubu velocipedistů byly přízemní budovy a garáže, později pak kancelářské objekty.

Každopádně název Čechie sedí a je dokonce možné, že obě sportoviště patřila sportovnímu klubu Čechie. Tomu by odpovídal i jím uváděný název SK Čechie, který by zastřešoval oddíly různých druhů sportů. Z básníkova úhlu pohledu mohl být tenisový areál také „přímo proti vile“, zvlášť po bujarých večírcích na sovětském obchodním zastupitelství tehdy ve vile Tereza sídlícím.

Otázka zimního kluziště „naproti vile Tereza“ tak zatím zůstává nerozřešená.

Centrogarage Beneš

Garáže byly v 90. letech zbourány a i na jejich místě zelo dlouhou dobu prázdné místo. Nakonec na něm nedávno vyrostl další předimenzovaný kancelářsko-obytný komplex.

Galerie obrázků