Orionka a její okolí v roce 1933

„... zavedu vás nyní do největší továrny na čokoládu v Československu. Na obrázku vidíte mohutnost a rozsah podniku. A každé pražské dítě zná zajisté svérázný komín této továrny s vodojemem, který zásobuje podnik vodou.“

(z filmu o výrobě čokolády, kamera Jaroslav Tuzar, 1933)

Orionka a její okolí v roce 1933.

Úvodní komentář je z propagačně-naučného filmu z roku 1933 zevrubně pojednávajícího o dlouhé cestě vedoucí od kakaových bobů k čokoládě a dalším sladkým dobrotám. Odvysílán byl v pořadu Hledání ztraceného času (K. Čáslavský, P. Vantuch, Česká televize, 1996), konkrétně v jeho velmi pěkném dílu nazvaném Čokoládový film. V něm je historický dokument proložen analogickými záběry z výrobního procesu, jak vypadal v současnosti roku 1996. Pan Čáslavský tehdy také upozorňoval, že komín už dávno nestojí a čokoláda už se na Vinohradech také nedělá.

Podoba dnešního náměstí U Orionky ve stavu k roku 1933. Pohled od severovýchodu na Orionku a na pivovar.

I rok 1996 je dnes už historie, a tak je třeba dodat, že samotný tovární areál stál až do roku 2008. Pak byl zcela srovnán se zemí a na jeho místě vyrostla novostavba uzavřeného bytového komplexu. Výrobu čokolády tak už připomíná pouze tramvajová a autobusová zastávka Orionka a nově pojmenované náměstí U Orionky (jak se teprve v nedávané době začalo říkat křižovatce Korunní a Benešovské).

V roce 2000 byl navíc požárem poničen areál bývalého Měšťanského pivovaru, aby pak došlo i k jeho konverzi na bytový komplex – zejména zastavěním původního pivovarského dvora. V původní podobě prozatím ještě přežívá bývalá tramvajová vozovna, ale její dny jsou patrně už také sečteny.

Letecký záběr ze starého filmu částečně kolorovaný už hotovým modelem.<br><small>Podkladový záběr převzat z Hledání ztraceného času, díl Čokoládový film (K. Čáslavský, P. Vantuch, ČT)</small>

Motivace pro vytvoření modelu Orionky a jejího okolí ve stavu k roku 1933 byla dvojí. Jednak tehdejší velká rozmanitost staveb v této lokalitě, která ji dělá velmi netypickou pro jinak rezidenční Vinohrady – od rozsáhlých průmyslových areálů, přes tramvajovou vozovnu a bývalou masnou tržnici až po vodojemy na Floře. A k tomu všemu ještě typická vinohradská bloková zástavba činžovních domů, navíc doplněná vilami v zahradách. Druhou významnou motivací pak byla existence zmíněného starého filmu, který obsahuje několik vteřin leteckých filmových záběrů areálu továrny na čokoládu, včetně jejího okolí. Ty zajímavě z nadhledu (i když trochu roztřeseně a v horší kvalitě) podávají celkový přehled o lokalitě, ze které se jinak mnoho starších fotografií nezachovalo.

To vše pak rámuje ještě vzdálená dětská vzpomínka autora modelu na komín s vodojemem, který byl opravdu „svérázný“.

Lokalita

Na někdejším odlehlém východním okraji Královských Vinohrad byla za pásem městských sadů vyčleněna „průmyslová zóna“, do které byly soustředěny provozy, které by mohly obtěžovat obyvatele noblesního města konce 19. století kouřem, hlukem a případně i zápachem.

Významné stavby a objekty v okolí Orionky, stav v roce 1933.

V roce 1893 zde byl postaven Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech a velká pivovarská zahrada s restaurací. Přibližně ve stejné době byla naproti přes Korunní třídu zřízena vinohradská jatka a masná tržnice. V roce 1897 byla na východním konci Korunní třídy zprovozněna tramvajová vozovna. Před Vánoci roku 1897 začala výroba v nově postavené továrně na čokoládu (manželé Maršnerovi, později Orion). Na jih od čokoládovny byla strojírenská továrna Karla Prokopce na výrobu mlýnských strojů a výtahů (postavena asi na přelomu let 1897/98). Převažující směr větrů od západu na východ odnášel vše směrem pryč od tehdejší vinohradské obytné zástavby (a ve Strašnicích z toho měli jistě radost).

Vzhledem k nadmořské výšce lokality, která patří mezi nejvyšší místa Prahy na pravém břehu Vltavy, byl v sousedství později ještě vyčleněn pozemek o velikosti dvou domovních bloků pro vodojemy pitné vody přiváděné dálkovým vodovodem z Káraného (postaveny v roce 1912).

Původní myšlenka oddělení průmyslových podniků od obytných domů vzala za své neustálým rozšiřováním rezidenční zástavby směrem na východ podél Vinohradské, Slezské a Korunní třídy. A jižní orientace svahu z vinohradského hřbetu směrem do Vršovic mezi dnešními ulicemi Dykova, Hradešínská a Na Šafránce vysloveně lákala k výstavbě vil.

Viladomy mezi ulicemi Hradešínská a Na Šafránce a nad nimi Měšťanský pivovar. Pohled od jihozápadu.

Okolí průmyslových areálů se tak postupně zaplňovalo obytnou zástavbou. Podél Korunní třídy jde o typické vinohradské obdélníkové domovní bloky. Na jižním svahu byly stavěny původně honosné soukromé vily v dnešní Dykově a Hradešínské ulici – najdeme zde například Kolbenovu vilu, Kotěrovu vilu, Dryákovu vilu nebo vilu Františka Pokorného, někdejšího člena správní rady Orionky. Mezi ulicemi Hradešínskou a Na Šafránce stojí pak spíše viladomy různých stavebních družstev (zejména družstva Svépomoc).

Pohled od jihu na vinohradský hřbet s pivovarem a na zástavbu v Hradešínské ulici pod ním.

Přímo pod pivovarem byla na severní straně Hradešínské ulice vystavěna fronta větších činžovní domů. V roce 1933, pro který byl vytvořen model, už stály první tři u Chorvatské ulice (čp. 2142-43 a čp. 2171) a poslední dva (čp. 2177 a 2161) na východě u Prokopcovy továrny. Mezi nimi byla stále ještě nezastavěná proluka pod pivovarským dvorem. Dále na východ, za ulicí Říčanskou, najdeme v Hradešínské ulici opět rodinné vily a viladomy.

Galerie obrázků

Model Orionky a jejího okolí byl vytvořen ve stavu k roku 1933. Zachycuje tak lokalitu ještě v době vrcholící průmyslové výroby, ale už obklopenou obytnými domy.

...

Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o „pracovní“ (tzv. hmotový) model, jehož cílem není naprosto fotorealistické zobrazení. Model není (až na výjimky) pokryt texturou a jednotlivé objekty jsou naznačeny většinou pouze „hmotou“, kterou zabírají. Zjednodušeně jsou znázorněny stromy, keře i tramvajové koleje. Trolejové vedení není pro přehlednost znázorněno vůbec, naznačeny byly pouze pozice sloupů.

Na druhou stranu byla při konstrukci modelu použita metoda fotogrammetrie založená na starých filmových záběrech a na fotografiích, doplněná dostupnými stavebními plány a výkresy. S vysokou mírou jistoty tak lze tvrdit, že vzdálenosti a rozměry jednotlivých objektů jsou zachyceny s přesností na desítky centimetrů.

Zákresy do fotografií

Výsledný model je možné zakreslit do libovolné dříve georeferencované fotografie. Na prvním obrázku je pohled na dnešní náměstí U Orionky. Po jeho zvětšení lze posuvníkem v horní části měnit průhlednost modelu překrývajícího fotografii.

Zákres modelu pro rok 1933 do novodobé fotografie. Náměstí U Orionku od severovýchodu.

Na druhém obrázku je filmové políčko z výše zmíněno naučného filmu o výrobě čokolády. Přestože je rozlišení filmového záběru velmi nízké, tak se čitelnosti při prokreslení vytvořeným modelem výrazně zlepší.

Zákres modelu do filmového políčka. Továrna na čokoládu od jihovýchodu.<br><small>Podkladový záběr převzat z Hledání ztraceného času, díl Čokoládový film (K. Čáslavský, P. Vantuch, ČT)</small>

Následují další vybrané ukázky zákresů modelu do fotografií (už bez možnosti změny průhlednosti):

...

Továrna na čokoládu

Historie firmy sahá až do roku 1882, kdy František Maršner založil svoji živnost na obchod s cukrářským zbožím, tehdy ještě na Kladně. Po svatbě se k němu přidala i jeho žena Albína. V roce 1890 sama obdržela živnostenský list na výrobu cukrovinek, už na Královských Vinohradech v Balbínově ulici.

V roce 1896 byla živnost přeměněna na obchodní společnost A. Maršner. Továrna na orientálské cukrovinky, kterou vlastnili oba manželé současně. Zajímavé je však ponechání pouze jména Albíny (navíc bez přechýlení). V reklamě se však příjmení používalo v mužském rodě – např. „Maršnerova čokoláda“, „Maršnerovo kakao“...

Současně se změnou na obchodní společnost započala jednání o výstavbě továrny na místě, které je zachyceno na zde prezentovaném modelu. Výroba v novém areálu továrny začala před Vánoci roku 1897.

V roce 1901 došlo ke změně na akciovou společnost – První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu. Dříve A. Maršner. Od roku 1914 se začala používat značka Orion, i když původně pouze pro vybrané výrobky. Pro její oblibu a praktičnost pro reklamní účely (oproti původnímu dlouhému názvu) došlo v roce 1928 k rozhodnutí přejmenovat po ní celou firmu na Orion, továrny na čokoládu, a.s.

Areál továrny na čokoládu s popisem hlavních objektů.

V roce 1933, pro který byl vytvořen virtuální model, tvořily areál továrny dvě části rozdělené centrální ulicí vedoucí od severu na jih. Na západ od ulice byla starší část továrny, na východ od ní pak novější. Podle komentáře ve zmíněném naučném filmu to tehdy byla největší továrna na čokoládu v Československu.

Starší část areál továrny na čokoládu na západ od centrální ulice.

Nejstarší tovární budovy (čp. 958 a 986) sousedily zezadu s areálem Měšťanského pivovaru. Vystavěny byly v neorenesančním slohu (viz např. Wiehlův dům na Václavském náměstí nebo dnes už neexistující dům čp. 94 od stejného architekta u Hlavního nádraží) a s výrobním artiklem továrny docela ladily. Součástí této části továrny byla i zahrada, která však byla později téměř celá zastavěna velkou provozní budovou čp. 1691 s fasádou do dnešního náměstí U Orionky (původně jako třípatrová, po roce 1925 zvýšena o další dvě patra). Provozní budova byla s nejstarší budovou propojena můstkem, patrně nákladním.

Na východ od centrální ulice byla kotelna s velkým komínem, chladící věž a na severu (směrem do náměstí) velké skladiště (čp. 1895) postavené v roce 1925 podle návrhu Otakara Novotného a v národním slohu. Ve své podobě těsně po dokončení působilo poněkud „přeslazeně“, jeho fasáda však byla postupně zjednodušována. Skladiště bylo spojeno propojovacím můstkem s provozní budovou továrny přes centrální ulici. Následně byly přistavěny ještě i nízké garáže a dílny podél Říčanské ulice. Spojovací můstek byl později zrušen a nahrazen větším blíže hlavnímu vchodu u dnešního náměstí U Orionky.

Centrální ulice

Zajímavé je, že centrální ulice nepatřila de iure do areálu továrny. Původní regulace počítala s veřejnou ulicí podél tehdejší starší části areálu továrny. Od záměru však bylo následně upuštěno. Když už pro výrobu čokolády nestačila původní starší část továrny na západ od této ulice, bylo povoleno, aby továrna pro své účely zabrala i pozemek přes tuto ulici.

Ulice však zůstala i nadále veřejném statkem (i přes postavení provizorní dřevěné brány na její severní straně). Mimo jiné proto, že sloužila jako příjezdová do továrny pana Prokopce. Vyjmuta z veřejného statku a katastrálně včleněna do areálu továrny byla však až někdy po roce 1947, možná až v roce 1952 v souvislosti s přemístěním výroby čokolády do Modřan a změnou účelu areálu.

Komín s vodojemem

Charakteristickým znakem továrny na čokoládu byl vysoký komín s vodojemem. Jak na komínu samotném, tak na vodojemu byly zdaleka viditelné reklamní nápisy. Umístění vodojemu na komín zaručovalo, že v něm voda nezmrzla ani v zimních měsících. Patrně bylo navíc i provozně vhodné, že se voda ve vodojemu celoročně částečně předehřívala. Zbourán (ručně rozebrán) byl v roce 1982, tedy až za 30 let od ukončení výroby čokolády.

Továrna byla zásobována vodou z veřejného vodovodu. Vzhledem k blízkosti vodojemů na Floře se zdá být vlastní vodojem nadbytečný. Továrna však byla postavena ještě před výstavbou vodovodu z Káraného a s ním souvisejících vodojemů (ty jsou až z roku 1912). A kvůli umístění továrny na téměř nejvyšším místě vinohradského hřbetu by jinak mohl být problém s dostatečnými tlakem vody tehdy dodávané z Vinohradské vodárny v Korunní třídě.

Továrna na mlýnské stroje a výtahy

Původní strojírenská továrna Jana Prokopce na výrobu mlýnských strojů byla od roku 1854 na dnešní Vinohradské ulici v místě, kde stojí Vinohradská tržnice.

Areál strojírenské továrny na mlýnské stroje a výtahy na podkladu leteckého záběru. Továrníkova vila v pravém dolním rohu.<br><small>Podkladový záběr převzat z Hledání ztraceného času, díl Čokoládový film (K. Čáslavský, P. Vantuch, ČT)</small>

Do modelované lokality přenesl výrobu jeho syn Karel Prokopec a rozšířil ji ještě o výtahy. Podle mapových podkladů a přiděleného čp. 971 se zdá, že nová továrna byla postavena těsně po továrně na čokoládu – tedy buď ještě na úplném konci roku 1897, nebo na začátku roku 1898. Areál strojírny navazoval na nejstarší část továrny na čokoládu ve tvaru písmene „L“. Protože tehdy ještě neexistovala dnešní Hradešínská ulice, byl hlavní příjezd do továrny od severu od Korunní třídy výše zmíněnou severojižní ulicí.

Hradešínská ulice od severozápadu. Továrníkova vila naproti jeho továrně přes ulici, přibližně uprostřed obrázku se žluto-bílou fasádou.

Jak bylo tehdy časté, postavil si Karel Prokopec svoji soukromou vilu v blízkosti továrny. Jde o čp. 1449 v dnešní Hradešínské ulici (už mimo model). Vila stále určitě už v roce 1909. Na přiloženém obrázku jde o vilu proti továrně se žluto-bílou fasádou, vedle nízké budovy mateřské školky.

Někdy ve třicátých letech 20. století byl areál strojírenské továrny odkoupen firmou Orion a využit pro rozšíření jejích provozů. Firma Prokopec však patrně nezanikla a výroba pokračovala někde jinde. Část původního areálu u Hradešínské ulice byla kolem roku 1936 oddělena a rozparcelována pro stavbu činžovních domů (čp. 2389-90, 2401-02, 2409-10 a 2414).

Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech

Areál Měšťanského pivovaru na Královských Vinohradech od severu. Pivovarská zahrada je na západ od něj.

Podél dnešní Korunní třídy byl v roce 1893 vyměřen rozsáhlý pozemek o délce cca 260 metrů a šířce přesně 150 metrů (směrem na jih) pro Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech a přilehlou pivovarskou zahradu. Ohraničen je přibližně dnešními ulicemi Korunní, Chorvatská a Hradešínská (na východě později sousedil s továrnou na čokoládu).

Areál Měšťanského pivovaru od severovýchodu. Korunní třída je dole.

V první fázi byly vystavěny pivovarské budovy podél Korunní třídy a kolmo na ně (kratší) sladovna s hvozdem, která oddělovala rozsáhlý pivovarský dvůr od pivovarské zahrady s restaurací na západě (u dnešní Chorvatské ulice).

Kolem roku 1899 přibyl k varně třetí velký komín. Někdy kolem roku 1900 bylo významně rozšířeno kolmé křídlo sladovny, která získala druhý hvozd a nad dnešní Hradešínskou ulicí tvořila pohledovou dominantu. A podstatně rozšířena byla i nižší budova ve dvoře (asi pivovarské sklepy).

Areál Měšťanského pivovaru od jihu s mohutnou budovou nové sladovny. Dole Hradešínská ulice ještě s nezastavěnou prolukou.

Na pivovarském dvoře byly v modelovaném roce 1933 i další menší stavby – různá skladiště a patrně i mostní váha s vážním domkem. Podle dostupných pohledů se zdá, že zejména jižní část dvora byla využívána pro pěstování plodin, případně i jako okrasná zahrada. V jihovýchodním rohu dvora byly konírny.

Do dvora byly celkem tři vjezdy, všechny z Korunní třídy – dva jako domovní průjezdy a na východě jeden volný mezi areálem pivovaru a továrnou na čokoládu. Všechny tři vjezdy se zachovaly až do současnosti.

Pivovarská zahrada s restaurací

Pivovarská zahrada s velkým pavilonem a orchestřištěm.

Rozsáhlá zahrada se nacházela v prostoru mezi dnešními ulicemi Chorvatská a Sobotecká v místech, kde je dnes velká administrativní budova čp. 2456 (a v ní např. sídlo záchranné služby a městské police), několik činžovních domů a dětské hřiště vzadu nad Hradešínskou ulicí.

Vstup do zahrady byl z Korunní třídy přibližně v místech, kde je dnes hlavní vchod do administrativní budovy. Zahradu tvořily okrasné záhony u vstupu, a pak hlavně pravidelné řady stromů, pod kterými byly cestičky k jednotlivým stolům. Na západní straně nad Chorvatskou ulicí stálo původně půlkruhové orchestřiště a také dřevěné stavby – patrně kryté prostory pro další stoly nabízející posezení i v případě deště. Orchestřiště bylo později přesunuto na východní stranu k zadní stěně sladovny a kryté prostory byly rozšířeny.

Dřevěný pavilon, původně z Národopisné výstavy, sloužil od roku 1932 jako filmové ateliéry.

Dominantou zahrady byl mohutný dřevěný pavilon postavený v prudkém svahu nad dnešní Hradešínskou ulicí. Původně šlo o výstavní stánek na Národopisné výstavě v roce 1895. V něm byla po dobu výstavy Vinohradská restaurace (patrně zásobená přímo Měšťanským pivovarem) a současně expozice vinohradské uzenářské firmy Antonín Chmel. Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a přemístěn do pivovarské zahrady (podobně jako Hanavský pavilon do Letenských sadů, nebo divadlo Uranie do zahrady holešovického pivovaru). Po opětovném sestavení pavilon patrně nadále sloužil hlavně jako provozní prostory restaurace, ze které se obsluhovaly stoly v pivovarské zahradě.

Dřevěný pavilon umístěný na prudkém svahu. Pohled od Chorvatské ulice.

Později byl pavilon ještě rozšířen o různé přístavby (možná se tak však stalo až z důvodu změny jeho funkce). Od roku 1932 jej totiž užívali filmaři a sídlily v něm Filmové továrny A–B podnikatele Miloše Havla. Pro jejich potřeby byl pavilon určitě částečně přestavěn. Ateliéry byly později přesunuty do nově vystavěných budov na Barrandově.

Zatím se nepodařilo zjistit, zda pivovarská zahrada s restaurací fungovala ještě i v roce 1933, pro který je model vytvořen. Dřevěný pavilon určitě ještě stál. A zdá se, že řady stromů a další dřevěné budovy byly také ještě na svém místě. Není však jasné, jestli by provoz restaurace šel dohromady s potřebami filmařů. Zastavování zahrady činžovními domy začalo asi až v roce 1934. Proto bylo rozhodnuto vymodelovat pivovarskou zahradu v původní podobě.

Vozovna elektrických drah

Vinohradská vozovna se třemi loděmi v roce 1933 sloužila už jen pro odstavování vlečných vozů.

Vozovna byla vystavěna v roce 1897 jako jednolodní (s vedle stojící dílenskou budovou) pro vozy Městské elektrické dráhy Královských Vinohrad na okružní trati Praha–Žižkov–Vinohrady. Vzápětí přešla do vlastnictví Elektrických podniků města Prahy, které ji v roce 1899 rozšířily na trojlodní.

Vinohradská vozovna od západu z Korunní třídy.

Kromě drobných změn (např. zřízení a zase zrušení strážní budky, zrušení dílenské koleje) se vozovna zachovala až do roku 1933 v podstatě v nezměněné podobě. Od roku 1930 však sloužila už jen pro odstavování vlečných vozů mimo dopravní špičku.

Vinohradská vozovna od jihovýchodu od Benešovské ulice.

V roce 1933 došlo ke zrušení její funkce jako tramvajové vozovny a její prostory byly používány jako garáže a dílny. Pro jejich potřeby došlo k dalším různým, spíše drobnějším stavebním úpravám. V letech 1947 až 1955 pak sloužila jako vozovna trolejbusů, což si vyžádalo větší stavební úpravy (mimo jiné byly úplně vytrhány koleje vedoucí do druhé a třetí lodě). Dlouhodobě byly v prostorách vozovny dílny vrchního vedení. Jedna tramvajová kolej do první lodě nejblíže Korunní třídě byla však po celou dobu zachována a zrušena byla až v roce 2015.

Ne příliš dlouho před rokem 1933 muselo také dojít k výškové regulaci Benešovské ulice, která byla v úseku na jih od vozovny původně položena o několik metrů výše. A také k regulaci Hradešínské ulice na východ od vozovny, která se musel regulaci Benešovské přizpůsobit prudším sklonem. Tato regulace je stále rozpoznatelná v podobě svahů v těchto částech Benešovské a Hradešínské, nejvíce pak na křižovatce v místě jejich křížení.

Masná tržnice

Hrázděná budova bývalé vinohradské tržnice na maso od jihozápadu. Vlevo od ní budova mateřské školky.

Patrně někdy na začátku devadesátých let 19. století byla na severní straně Korunní třídy zřízena vinohradská jatka s masnou tržnicí. Pro tu byla někdy před rokem 1898 postavena hrázděná budova, která se zachovala až do dnešních dnů. Později byla adaptována na sklad kulis a dílny pro Divadlo na Vinohradech, které jsou tam dodnes.

Vedle tržnice bylo nějakou dobu sokolské hřiště, než došlo k zastavění pozemků obytnými domy v dnešní Libické a Kolínské ulici. Na části pozemku bývalých jatek, na rohu Slezské a Libické, byla v roce 1932 postavena funkcionalistická budova mateřské školky dle návrhu architekta Vladimíra Frýdy.

Další stavby

Další významnou stavbou v modelované lokalitě je základní škola v Perunově ulici (na rohu se Slezskou) – postavená v roce 1897 dle návrhu architekta Antonína Turka.

Jeden z vodojemů na Floře, ten na západ od Jičínské ulice.

A konečně zde nalezneme i vodojemy (postavené 1912, do provozu 1914) na dvou vyhrazených pozemkových blocích po obou stranách Jičínské ulice. Z nich však byl do právě vytvořeného modelu zahrnut pouze ten západní.

Proměny lokality po roce 1933

V reakci na stále se přibližující obytnou zástavbu byla průmyslová výroba postupně vymísťována. Jako první byla v polovině třicátých let zrušena a zastavěna pivovarská zahrada, čímž vznikla Sobotecká ulice. Samotný pivovar ukončil provoz patrně během druhé světové války, ale po válce údajně jeho areál využíval Výzkumný ústav pivovarnický a sladařský. Výroba čokolády byla v roce 1952 přesunuta do Modřan a původní tovární areál nově začal využívat Ústav sér a očkovacích látek (ÚSOL, později SEVAC).

Po roce 2000 došlo postupně k úplné přeměně původních průmyslových areálů na obytné. V případě pivovaru byly některé budovy zachovány (i když se nepodařilo objasnit příčiny požáru z roku 2000, který část budov poškodil, a tak přeměnu umožnil). V původním areálu Orionky došlo v roce 2008 k úplné demolici všech budov a na jejich místě byl postaven uzavřený bytový komplex.

Postup práce na modelu

Jak již bylo zmíněno výše, bylo při práci konkrétně na tomto modelu cílem ověřit, zda k jeho vytvoření v přijatelné kvalitě stačí ve velké míře pouhé filmové záběry. I když se nakonec podařilo nalézt ještě několik dalších fotografií a situačních plánů, byly filmové záběry hlavním podkladem pro modelování.

Filmové záběry byly rozděleny na jednotlivá filmová políčka. Významná část z nich byla spolu s dalšími fotografiemi georeferencována. Tím je z nich možné odečítat rozměry a pozice objektů.

Zrychlený video-záznam postupu práce na modelu.

Pomocí vlastních SW nástrojů pak byl vytvořen samotný model. Na přiloženém videu je zrychlený časosběrný záznam postupu práce na modelu.

Model se skládá ze dvou částí – první část zahrnuje náměstí U Orionky a jeho okolí, ve kterém je samotná továrna na čokoládu, bývalá masná tržnice, tramvajová vozovna, jeden z vodojemů, jeden domovní blok mezi Korunní a Slezskou třídou a konečně vily podél Benešovské ulice. Druhá část pak zachycuje část směrem na západ podél Korunní ulice – areál pivovaru a jeho zahradu s restaurací, dva domovní bloky mezi Korunní a Slezskou a severní část Hradešínské ulice.

Na základě dosaženého výsledku se dá říct, že i pouhé filmové záběry v nízkém rozlišení stačí pro poměrně přesné modelování. Některá místa a zákoutí však byla vymodelována s nižší spolehlivostí.

Na přiloženém obrázku je barevným odstínem od zelené po červenou znázorněno, s jakou mírou jistoty je to které místo vymodelováno. S velkou jistotou jsou vymodelována zeleně zbarvená místa a objekty. Místa, pro které nebyly dostupné dostatečné podklady, jsou do červena.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu. Čím zelenější, tím větší jistota. Čím víc do červené, tím více nejisté.

Celková doba práce na modelu: cca 1200 hodin (bez času nutného na shromažďování podkladů)

Použité podklady

Jako podklad pro modelování byly použity zejména letecké záběry z filmu o výrobě čokolády (Jaroslav Tuzar, 1933) odvysílaného v pořadu Hledání ztraceného času (K. Čáslavský, P. Vantuch, Česká televize, 1996), díl Čokoládový film. Na přiložené mapě jsou vidět pozice, odkud byly záběry pořízeny.

Použity byly i fotografie z online sbírek (zejména ze Sbírky fotografií Archivu hlavního města Prahy a z fotobanky ČTK), dále letecké snímky Kamila Warthy (Institut plánování a rozvoje, Praha, fond FKW) a konečně fotografie vydané v tištěných publikacích a časopisech. Kompletní přehled použitých fotografií, včetně míst jejich pořízení, je opět možné zobrazit na mapě.

Ortofotomapy a letecké snímky z let 1938 až 1952 (Institut plánování a rozvoje, Praha a Český úřad zeměměřický a katastrální)

Situační plány a výkresy z fondu Generální inspekce rakouských drah 1888 až 1918 uloženém v Národním archivu, z fondu Magistrát hlavního města Prahy I., referát I.A hospodářský 1921 až 1948 uloženém v Archivu hl. m. Prahy a konečně z fondu Velkostatek Kamenice – Velké Popovice, 1628 až 1945 uloženém ve Státním oblastním archivu Praha.

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Obchodní názvy použité v textu mohou být ochrannými známkami jejich majitelů.

Vytvořeno: 8. června 2023. Poslední aktualizace: 14. srpna 2023

Navigace