Podklady pro práci na virtuálním modelu Prahy

Upozornění: Následující text ještě není dokončený a chybí obrázky.

Typy podkladů

V následujícím textu jsou popsány typy podkladů. Ty se liší svoji spolehlivostí i způsobem, jakým jsou získávány.

Stále existující stavby a objekty

U dosud stojících staveb a objektů je většinou možné osobně prozkoumat na místě jak celkové uspořádání, tak například i jednotlivé detaily budovy. Obvykle je možné si udělat potřebnou fotodokumentaci z různých stran a případně provést i vlastní měření.

Problémem může být uzavřenost budovy či areálu pro veřejnost, nebo prostorová omezení. Zde bych chtěl poděkovat všem vlastníkům a správcům objektů, kteří po vysvětlení účelu focení umožnili vstup a nafocení potřebných pohledů.

Nedostatek potřebného odstupu pro pořízení fotografie může někdy vyřešit čas. Sousední, překážející budova může být jednou z nejrůznějších důvodu stržena, a tím se uvolní dosud zakryté pohledy. Tady se projevuje výhoda skutečně dlouhodobé povahy projektu, kterým Praha4D je. Jen je třeba tyto demolice hlídat, protože obvykle je místo následně velmi rychle opět zastavěno (a většinou něčím ještě otřesnějším, než tam původně stálo).

Z pořízené fotodokumentace lze následně fotogrametricky odvozovat vzdálenosti. Pokud není možné objekt dostatečně dobře nafotit, zbývá možnost si jej alespoň přeměřit. Měření byla prováděna jak měřickým pásmem, tak počítáním stop. Pro měření úhlů je používán lesnický sklonoměr. Při známé vzdálenosti od měřeného objektu pak lze dopočítat výšky např. jednotlivých pater či říms.

Zároveň bývá pro dosud stojící stavby k dispozici celá řada fotografií a také přesné zaměření v aktuálních mapách a dalších typech geodetických podkladů (např. laserová měření výšek terénu a střech budov z letadla). U pořízených fotografií je buď přesně známé místo jejich pořízení (u těch pořízených vlastními prostředky), nebo lze odvodit pomocí vzájemné pozice objektů na nich zachycených. Potom je možné z fotografie odečítat vzdálenosti. Více je uvedeno v samostném textu Zpracování fotografií.

Podobně je tomu i u dalších dochovaných objektů jako jsou sloupy veřejného osvětlení a trakčního vedení, železničních návěstí, prodejních stánků, laviček atp. A případně i dopravní prostředků (povozů, tramvají, automobilů, železničních lokomotiv a vagonů…), pokud jsou součástí modelu. Celá řada těchto objektů se dochovala třeba jen v jednom, dvou exemplářích (např. víceramenný kandelábr plynového osvětlení na Hradčanském a Dražickém náměstí), nebo na jiném místě (např. socha Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech, původně vystavená při Jubilejní výstavě 1891 před Průmyslovým palácem), případně v některém muzeu. Opět je možné objekt osobně zdokumentovat dle potřeby v rámci výletů za hranice Prahy.

Zároveň je však třeba myslet na to, že v průběhu let mohlo dojít k celé řadě změn, a proto současný stav stavby nebo objektu nemusí přesně odpovídat stavu v čase, pro který je model vytvářen. Například mohlo dojít k nástavba dalšího patra, či zřízení (většinou však spíš snesení) věže u budovy, nebo například záměna tyčového sběrače za pantograf u tramvajového vozu. Proto je třeba soulad současného stavu s tehdejší podobu kontrolovat na dobových fotografiích.

Podobné stavby a objekty

Nedochoval-li se originál, může někde stále existovat analogická stavba nebo objekt (třeba i v cizině), podle které lze poměrně věrně odvodit původní podobu.

Příkladem může být Podolský (dnes Stádlecký) most v podstatě odpovídající původnímu řetězovému mostu císaře Františka I. přes Střelecký ostrov. Nebo také most Františka Josefa I. pod Letnou, kterému je hodně podobný Prince Albert Bridge v Londýně.

U dalších budov je možné pozorovat podobný rukopis, pokud je navhl stejný architekt.

Některé budovy a objekty pak byly stavěny přímo podle tzv. normálií (typových plánů, opakovaně využívaných na různých místech). Normálie byly obvyklé zejména pro vojsko a železnici. Řada budov (výpravních budov nádraží, výtopen, vojenských skladišť a kasáren) a staveb (například opevnění a mostů), ale i drobné objekty (např. návěstidla, výhybky, závory) byly jednotného vzhledu (minimálně pro jednu železniční společnost).

Pro inspiraci ohledně podoby novoměstského opevnění je tak možné zajet například do Terezína. Více už zmíněné výlety za hranice Prahy.

Dobové fotografie

Pro už neexistující místa nebo objekty představuje zachycení na fotografii nejspolehlivější podklad pro modelování. Na fotografii je realita v drtivé většině případu zachycena zcela přesně. Drobné odchylky mohly vzniknout mechanickými nepřesnostmi v konstrukci fotoaparátu (hlavně čoček v objektivu).

Pozor je třeba dát na zkreslení při kopírování z negativu a zejména při reprodukci v publikacích, či dokonce při vložení fotografie do filmového záběru. V takových případech často dochází k deformaci poměrů stran a také ke ztrátě informace o středu projekce při nesymetrickém ořezu.

Deformace záběru může být i záměr – například pro profesionální fotografie architektury je typická tzv. korekce svislic. Ta koriguje perspektivu ve sbíhání rovnoběžných hran, ale dělá problémy při odvozenování místa pořízení fotografie a i při odečítání rozměrů. Pokud je třeba z fotografie odečítat rozměru, tak je nezbytné se pokusit se přijít na způsob, jakým byly svislice korigovány, a transformovat snímek zpět do původní podoby.

Problém s fotografií však bývá v tom, že obvykle není pořízena přesně v roce, pro který je model vytvářen. Bez podrobných znalostí stavebního vývoje, tak může omylem dojít k vymodelování stavu, který danému okamžiku neodpovídá. To stěžuje ještě fakt, že u celé řady fotografií není znám okamžik pořízení a je určen pouze přibližně.

V některých případech může být publikované časové určení dokonce chybné. To lze odhalit například v průběhu zpracování fotografií, kdy je jako místo pořízení beze vší pochybnosti určeno vyšší patro budovy, která byla postavena až pozdějí, než je údajný rok pořízení fotografie (nebo naopak až potom, co byla budova stržena).

V ojedinělých případech může být fotografie zdařilou fotomontáží a kompozice na ní zachycená nemusí odpovídat realitě. Příkladem může být fotografie s dodatečně zasazenou (dodatečně vyfocenou a pečlivě vystřiženou) Petřínskou rozhlednou (fHXXXX).

Přestože na první pohled působí věrohodně, tak Petřínská rozhledna je umístěna v chybné poloze. Z toho pak vyplývá, že původní fotografie musela být pořízena před stavbou rozhledny.

Dobové kresby

Významným přínosem kreseb a maleb je zejména v zachycení barev, které starší (černobílé) fotografie nezachytily.

U kreseb a maleb je však třeba počítat se subjektivním pohledem autora. Případně, s různou úrovní jeho schopnosti věrně zachytit realitu. Například kresby Vincence Morstadta jsou v tomto ohledu poměrně přesné.

U některých autorů dokonce ani nebylo cílem zachytit realitu a měli jiný umělecký záměr. Přesto jde většinou o očitě svědky, kteří na daném místě v určitý čas osobně byli (i když pak kreslili až později a pouze po paměti).

Filmové záběry

Filmové záběry mohou být neocenitelné pro místo, ze kterého byly pořízeny, a pro celkové panoramatické záběry.

Kameraman volí svoje stanoviště na základě jiných kritérií než fotograf. Kompozice totiž musí vyhovovat celému záběru, ne pouze jednomu směru pohledu. Zároveň je na filmu zachycen děj probíhající v čase, čímž dává smysl zachytit třeba i místo, které by na fotografii bylo zcela nezajímavé. V rámci panoramatického záběru mohou být zachycena i jinak zcela „nefotogenická“ zákoutí.

Často jsou tak dochované filmové záběry z míst, odkud nejsou dostupné žádné fotografie. HZČ plynárny, tunel.

Z hlediska zpracování je nejprve třeba vyříznout ze záběru jednotlivá filmová políčka. S jedním filmovým políčkem pak můžeme pracovat stejně jako s fotografií.

Problémem bývá obecně nižší rozlišení filmového záznamu oproti fotografiím. Někdy také dochází k částečnému rozmazání kvůli mechanickým nepřesnostem při pohybu filmového pásu kamerou.

V případě filmového záběru vysílaného v televizi může jednak dojít k  dalšímu snížení rozlišení, ale přidává se problém se snímkovací frekvencí televizního obrazu, resp. ještě i prokládáním obrazu. To tolik nevadí lidskému oku při sledování pohybujícího se záběru, ale u jednotlivých políček může být velmi nápadné.

Časté jsou také deformace poměru stran dané patrně převodem do formátu vysílání 4:3, resp. 16:9.

Plánová a výkresová dokumentace

Jako podklad při práci na modelu jsou používány polohopisné, výškopisné, katastrální i situační plány v měřítcích 1:500 až 1:4000, vyjímečně i orientační plány menších měřítek. Dále pak půdorysy, nárysy, řezy velmi velkých měřítek (až k 1:20), případně i podélné profily (zejména u tramvajových a železničních tratí, případně u významných výškových regulací terénu).

Vždy je třeba mít na zřeteli účel, pro který byl daný plán či výkres vytvořen. S tím souvisí množství a typ detailů na něm uvedených a kde lze očekávat spíše jen schématické znázornění. Například na starších situačních plánech tramvajových tratí jsou logicky nejpřesněji znázorněny samotné koleje (včetně poloměrů oblouků) a dále další prvky související se provozem (sloupy trolejového vedení, zastávky). Soukromé stavby v okolí tratě jsou znázorněny do té míry, jak mohou ovlivnit provoz – například, jestli je dostatečná vzdálenost od kolejí. Ale naopak směry bočních ulici jsou znázorňovány zcela schématicky a obvykle velmi nepřesně.

Dále je třeba pamatovat na to, že celá řada projektů nebyla nakonec realizována. Proto je důležitým kritériem pro hodnotu plánu či výkresu jako podkladu i okamžik jeho pořízení. Zda jde o jeden z mnoha návrhů, nebo zda jde o finální verzi skutečně použitou při stavbě, či dokonce o kolaudační plány vyhotovené po dokončení stavby a s uvedením kót podle provedení. Velmi cenné jsou pak bourací plány, u kterých je také jistota, že jsou záznamem reality. Podobně u plánů na nějakou změnu, kde bývá správně zachycen předchozí stav. Na druhou stranu i projektová dokumentace k nerealizovaným projektům může obsahovat velmi cenný záznam stavu platného v době přípravy projektu.

Každý z použitých plánů (i nárysů a řezů) musí být předem georeferencován, aby byl snadno dohledatelný podle právě modelované lokality.

Textové popisy

Textové popisy doplňují fotografie a výkresy a představují poslední záchranné stéblo pro místa a objekty, pro které nejsou žádné jiné podklady.

V prvé řadě jde o úřední listiny – zejména protokoly (kolaudační, z pochozí komise, místního šetření atp.), ale dále i podané stížnosti (např. na příliš čoudící komín ve vnitrobloku nebo na zápach z provozovny – typicky u koželužen) a udělené pokuty. V textech mohou uvedeny i rozměry a vzdálenosti, někdy jsou doplněné i od ruky provedeným náčrtkem. Každý detail může při modelování poskytnout neocenitelnou informaci.

Dalším zdrojem mohou být i méně oficiální texty – články v novinách, nebo například i zmínky v krásné literatuře, pokud se na ně dá alespoň trochu spolehnout. Rozhořčení sloupkaře ohledně nově postavené ohyzdné trafiky u Národního muzea může být jediným záznam její existence. V případě novinového článku je navíc časově přesně zařaditelné.

Zajímavé souvislosti se dají nalézt i v krásné literatuře – např. v pentalogii „Sňatky z rozumu“ od Vladimíra Neffa nebo v knize vzpomínek „Všecky krásy světa“ od Jaroslava Seiferta (viz Zimní bruslení na Čechii). Informace takto podané je však třeba brát s rezervou.

Sběr podkladů

Upozornění: Následující text ještě není dokončený a chybí obrázky.

Vlastní fotodokumentace, měření a nahrávky, archivy, publikace, v poslední době online dostupné foto-sbírky, televize (dokumenty i hrané filmy), sociální sítě, online streamovací video-služby, staré desky (odkaz: etikety)

Zpracování podkladů

Loci, RamaGeo, FotoCat

 

Vytvořeno: 1. května 2022. Poslední aktualizace: 18. června 2022