Podklady pro práci na virtuálním modelu Prahy
Upozornění: Následující text ještě není dokončený a chybí obrázky.
Typy podkladů
V následujícím textu jsou popsány typy podkladů. Ty se liší svoji
spolehlivostí i způsobem, jakým jsou získávány.
Stále existující stavby a objekty
U dosud stojících staveb a objektů je většinou možné osobně prozkoumat na
místě jak celkové uspořádání, tak například i jednotlivé detaily budovy.
Obvykle je možné si udělat potřebnou fotodokumentaci z různých stran a
případně provést i vlastní měření.
Problémem může být uzavřenost budovy či areálu pro veřejnost, nebo prostorová
omezení. Zde bych chtěl poděkovat všem vlastníkům a správcům objektů, kteří po
vysvětlení účelu focení umožnili vstup a nafocení potřebných pohledů.
Nedostatek potřebného odstupu pro pořízení fotografie může někdy vyřešit čas.
Sousední, překážející budova může být jednou z nejrůznějších důvodu
stržena, a tím se uvolní dosud zakryté pohledy. Tady se projevuje výhoda
skutečně dlouhodobé povahy projektu, kterým Praha4D je. Jen je třeba tyto demolice hlídat, protože obvykle je místo
následně velmi rychle opět zastavěno (a většinou něčím ještě otřesnějším, než
tam původně stálo).
Z pořízené fotodokumentace lze následně fotogrametricky odvozovat
vzdálenosti. Pokud není možné objekt dostatečně dobře nafotit, zbývá možnost
si jej alespoň přeměřit. Měření byla prováděna jak měřickým pásmem, tak
počítáním stop. Pro měření úhlů je používán lesnický sklonoměr. Při známé
vzdálenosti od měřeného objektu pak lze dopočítat výšky např. jednotlivých
pater či říms.
Zároveň bývá pro dosud stojící stavby k dispozici celá řada fotografií a také
přesné zaměření v aktuálních mapách a dalších typech geodetických podkladů (např. laserová měření výšek terénu a střech
budov z letadla). U pořízených fotografií je buď přesně známé místo jejich
pořízení (u těch pořízených vlastními prostředky), nebo lze odvodit pomocí
vzájemné pozice objektů na nich zachycených. Potom je možné
z fotografie odečítat vzdálenosti. Více je uvedeno v samostném textu Zpracování fotografií.
Podobně je tomu i u dalších dochovaných objektů jako jsou sloupy veřejného
osvětlení a trakčního vedení, železničních návěstí, prodejních stánků, laviček
atp. A případně i dopravní prostředků (povozů, tramvají, automobilů,
železničních lokomotiv a vagonů…), pokud jsou součástí modelu. Celá řada
těchto objektů se dochovala třeba jen v jednom, dvou exemplářích
(např. víceramenný kandelábr plynového osvětlení na Hradčanském a Dražickém náměstí),
nebo na jiném místě (např. socha Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech,
původně vystavená při Jubilejní výstavě 1891 před Průmyslovým palácem),
případně v některém muzeu. Opět je možné objekt osobně zdokumentovat dle
potřeby v rámci výletů za hranice Prahy.
Zároveň je však třeba myslet na to, že v průběhu let mohlo dojít k celé řadě
změn, a proto současný stav stavby nebo objektu nemusí přesně odpovídat stavu
v čase, pro který je model vytvářen. Například mohlo dojít k nástavba dalšího
patra, či zřízení (většinou však spíš snesení) věže u budovy, nebo například
záměna tyčového sběrače za pantograf u tramvajového vozu. Proto je třeba
soulad současného stavu s tehdejší podobu kontrolovat na
dobových fotografiích.
Podobné stavby a objekty
Nedochoval-li se originál, může někde stále existovat analogická stavba nebo
objekt (třeba i v cizině), podle které lze poměrně věrně odvodit původní
podobu.
Příkladem může být Podolský (dnes Stádlecký) most v podstatě odpovídající původnímu řetězovému
mostu císaře Františka I. přes Střelecký
ostrov. Nebo také most Františka Josefa I.
pod Letnou, kterému je hodně podobný Prince Albert
Bridge v Londýně.
U dalších budov je možné pozorovat podobný rukopis, pokud je navhl stejný architekt.
Některé budovy a objekty pak byly stavěny přímo podle tzv. normálií (typových plánů, opakovaně využívaných na
různých místech). Normálie byly obvyklé zejména pro vojsko a železnici. Řada
budov (výpravních budov nádraží, výtopen, vojenských skladišť a kasáren) a
staveb (například opevnění a mostů), ale i drobné objekty (např. návěstidla,
výhybky, závory) byly jednotného vzhledu (minimálně pro jednu železniční
společnost).
Pro inspiraci ohledně podoby novoměstského opevnění je tak možné zajet
například do Terezína. Více už zmíněné výlety za hranice Prahy.
Dobové fotografie
Pro už neexistující místa nebo objekty představuje zachycení na fotografii
nejspolehlivější podklad pro modelování. Na fotografii je realita v drtivé
většině případu zachycena zcela přesně. Drobné odchylky mohly vzniknout
mechanickými nepřesnostmi v konstrukci fotoaparátu (hlavně čoček v objektivu).
Pozor je třeba dát na zkreslení při kopírování z negativu a zejména při
reprodukci v publikacích, či dokonce při vložení fotografie do filmového
záběru. V takových případech často dochází k deformaci
poměrů stran a také ke ztrátě informace o středu
projekce při nesymetrickém ořezu.
Deformace záběru může být i záměr – například pro profesionální fotografie
architektury je typická tzv. korekce svislic.
Ta koriguje perspektivu ve sbíhání rovnoběžných hran, ale dělá problémy při
odvozenování místa pořízení fotografie a i při odečítání rozměrů. Pokud je
třeba z fotografie odečítat rozměru, tak je nezbytné se pokusit se přijít na
způsob, jakým byly svislice korigovány, a transformovat snímek zpět do původní
podoby.
Problém s fotografií však bývá v tom, že obvykle není pořízena přesně
v roce, pro který je model vytvářen. Bez podrobných znalostí stavebního
vývoje, tak může omylem dojít k vymodelování stavu, který danému okamžiku
neodpovídá. To stěžuje ještě fakt, že u celé řady fotografií není znám okamžik
pořízení a je určen pouze přibližně.
V některých případech může být publikované časové určení dokonce
chybné. To lze odhalit například v průběhu zpracování fotografií, kdy je jako místo pořízení beze vší pochybnosti
určeno vyšší patro budovy, která byla postavena až pozdějí, než je údajný rok
pořízení fotografie (nebo naopak až potom, co byla budova stržena).
V ojedinělých případech může být fotografie zdařilou fotomontáží a
kompozice na ní zachycená nemusí odpovídat realitě. Příkladem může být
fotografie s dodatečně zasazenou (dodatečně vyfocenou a pečlivě vystřiženou)
Petřínskou rozhlednou (fHXXXX).
Přestože na první pohled působí věrohodně, tak Petřínská rozhledna je umístěna
v chybné poloze. Z toho pak vyplývá, že původní fotografie musela být
pořízena před stavbou rozhledny.
Dobové kresby
Významným přínosem kreseb a maleb je zejména v zachycení barev, které
starší (černobílé) fotografie nezachytily.
U kreseb a maleb je však třeba počítat se subjektivním pohledem autora. Případně,
s různou úrovní jeho schopnosti věrně zachytit realitu. Například kresby
Vincence Morstadta jsou v tomto ohledu poměrně přesné.
U některých autorů dokonce ani nebylo cílem zachytit realitu a měli jiný
umělecký záměr. Přesto jde většinou o očitě svědky, kteří na daném místě
v určitý čas osobně byli (i když pak kreslili až později a pouze po paměti).
Filmové záběry
Filmové záběry mohou být neocenitelné pro místo, ze kterého byly pořízeny, a pro
celkové
panoramatické záběry.
Kameraman volí svoje stanoviště na základě jiných kritérií než fotograf.
Kompozice totiž musí vyhovovat celému záběru, ne pouze jednomu směru pohledu.
Zároveň je na filmu zachycen děj probíhající v čase, čímž dává smysl zachytit
třeba i místo, které by na fotografii bylo zcela nezajímavé. V rámci
panoramatického záběru mohou být zachycena i jinak zcela
„nefotogenická“ zákoutí.
Často jsou tak dochované filmové záběry z míst, odkud nejsou dostupné žádné
fotografie. HZČ plynárny, tunel.
Z hlediska zpracování je nejprve třeba vyříznout ze záběru jednotlivá filmová
políčka. S jedním filmovým políčkem pak můžeme pracovat stejně jako
s fotografií.
Problémem bývá obecně nižší rozlišení filmového záznamu oproti fotografiím. Někdy také dochází
k částečnému rozmazání kvůli mechanickým nepřesnostem při pohybu filmového pásu
kamerou.
V případě filmového záběru vysílaného v televizi může jednak dojít k
dalšímu snížení rozlišení, ale přidává se problém se snímkovací frekvencí televizního obrazu, resp. ještě i prokládáním
obrazu. To tolik nevadí lidskému oku při sledování pohybujícího se záběru,
ale u jednotlivých políček může být velmi nápadné.
Časté jsou také deformace poměru stran dané patrně převodem do formátu
vysílání 4:3, resp. 16:9.
Plánová a výkresová dokumentace
Jako podklad při práci na modelu jsou používány
polohopisné,
výškopisné,
katastrální i
situační plány
v měřítcích 1:500 až 1:4000, vyjímečně i
orientační
plány menších měřítek. Dále pak
půdorysy,
nárysy,
řezy velmi velkých měřítek (až k
1:20), případně i
podélné profily (zejména u
tramvajových a železničních tratí, případně u významných výškových regulací
terénu).
Vždy je třeba mít na zřeteli účel, pro který byl daný plán či výkres vytvořen.
S tím souvisí množství a typ detailů na něm uvedených a kde lze očekávat spíše
jen schématické znázornění. Například na starších situačních plánech
tramvajových tratí jsou logicky nejpřesněji znázorněny samotné koleje (včetně
poloměrů oblouků) a dále další prvky související se provozem (sloupy
trolejového vedení, zastávky). Soukromé stavby v okolí tratě jsou znázorněny
do té míry, jak mohou ovlivnit provoz – například, jestli je dostatečná
vzdálenost od kolejí. Ale naopak směry bočních ulici jsou znázorňovány zcela
schématicky a obvykle velmi nepřesně.
Dále je třeba pamatovat na to, že celá řada projektů nebyla nakonec
realizována. Proto je důležitým kritériem pro hodnotu plánu či výkresu jako
podkladu i okamžik jeho pořízení. Zda jde o jeden z mnoha návrhů, nebo zda jde o finální verzi skutečně použitou při stavbě, či
dokonce o kolaudační plány vyhotovené po dokončení
stavby a s uvedením kót podle provedení.
Velmi cenné jsou pak bourací plány, u kterých je
také jistota, že jsou záznamem reality. Podobně u plánů na nějakou změnu, kde bývá správně zachycen předchozí stav. Na
druhou stranu i projektová dokumentace k nerealizovaným projektům může
obsahovat velmi cenný záznam stavu platného v době přípravy projektu.
Každý z použitých plánů (i nárysů a řezů) musí být předem georeferencován, aby byl snadno
dohledatelný podle právě modelované lokality.
Textové popisy
Textové popisy doplňují fotografie a výkresy a představují poslední záchranné stéblo pro
místa a objekty, pro které nejsou žádné jiné podklady.
V prvé řadě jde o úřední listiny – zejména protokoly (kolaudační, z pochozí komise, místního šetření atp.),
ale dále i podané stížnosti (např. na příliš
čoudící komín ve vnitrobloku nebo na zápach z provozovny – typicky u
koželužen) a udělené pokuty. V textech mohou
uvedeny i rozměry a vzdálenosti, někdy jsou doplněné i od ruky provedeným
náčrtkem. Každý detail může při modelování poskytnout neocenitelnou informaci.
Dalším zdrojem mohou být i méně oficiální texty – články v novinách, nebo
například i zmínky v krásné literatuře, pokud se na ně dá alespoň trochu spolehnout.
Rozhořčení sloupkaře ohledně nově postavené ohyzdné trafiky u Národního muzea může být jediným
záznam její existence. V případě novinového článku je navíc časově přesně
zařaditelné.
Zajímavé souvislosti se dají nalézt i v krásné literatuře –
např. v pentalogii „Sňatky z rozumu“ od Vladimíra Neffa nebo v knize vzpomínek „Všecky krásy světa“
od Jaroslava Seiferta (viz Zimní
bruslení na Čechii). Informace takto podané je však třeba brát s rezervou.
Sběr podkladů
Upozornění: Následující text ještě není dokončený a chybí obrázky.
Vlastní fotodokumentace, měření a nahrávky, archivy,
publikace, v poslední době online dostupné foto-sbírky, televize (dokumenty i
hrané filmy), sociální sítě, online streamovací video-služby, staré desky (odkaz: etikety)
Zpracování podkladů
Loci, RamaGeo, FotoCat
Vytvořeno: 1. května 2022. Poslední aktualizace: 18. června 2022
