Způsob vytvoření modelu

Vymodelovat jednou Hlavní nádraží ve všech jeho podobách od roku 1871 do současnosti je plánem už od počátku systematické práce na virtuálním modelu Prahy započaté v roce 2004.

Prvním dílčím krokem byl v roce 2007 vytvořený model Vinohrad, jehož součástí byl i areál Hlavního nádraží. Cílem bylo ověření technických možností tehdejších počítačů a dále první pokusy s ovládáním pohybu silničních i kolejových vozidel. Z těchto pokusů vznikla i krátká videa.

Zde prezentovaný pracovní model stavu Hlavního nádraží k roku 1924 je opět pouze jedním z dílčích kroků. Při práci však už byly použity všechny relevantní podkladové materiály nashromážděné téměř za 20 let z mnoha různých zdrojů.

Postup práce

Práce na aktuálním modelu Hlavního nádraží začala 1. ledna 2021 a zabrala přibližně 1 600 člověkohodin. Do toho není započítaný čas nutný na sběr pokladů – procházení a digitalizace materiálů v archivech, sběr starých fotografií i pořizování vlastních. A zejména následné zpracování veškerých podkladů, aby je bylo možné při modelování použít.

Úplný začátek práce na modelu – z mapy převzatý základní půdorys. Úplný začátek práce na modelu – severní věž Fantovy budovy.

Dokončení modelu oddalovala několikráte se opakující potřeba přidat další a další území v okolí nádraží, aby celek dával logický smysl.

Tvar pozemku nádražního areálu si nejprve vyžádal, aby byly do modelu zahrnuty na západní straně dva domovní bloky v okolí dnešní Státní opery a rozsáhlá budova Ředitelství státních drah Praha u Bulhara.

Významné budovy a objekty na Hlavním nádraží a v jeho okolí, stav v roce 1924.
Na východní straně pak bylo třeba vyřešit prudký svah pod dnešní Italskou a Španělskou ulicí. Nakonec se ukázalo jako nutné po celé délce nádraží modelovat vše až k Italské ulici, včetně sportovních areálů, soukromých vil, obou školních budov a dvou domovních bloků mezi ulicemi Na Smetance, Mánesova a Vinohradská.

Pro severní zhlaví bylo typické „soumostí“ osmi mostů přes Seifertovu ulici. Mosty nebylo možné nevymodelovat a zároveň vypadalo divně je nechat „viset ve vzduchu“ na druhém konci. Proto došlo k dalšímu rozšíření modelu o kus kolejiště směrem k budoucí měnírně Křenovka. Velký výškový rozdíl Husitské a Příběnické ulice pod a nad kolejištěm si však vyžádaly rozšíření modelu i o několik domů v těchto ulicích, na východě doplněné ještě o domy v Seifertově a Řehořově ulici.

Stav modelu v březnu 2021. Stav modelu v květnu 2021.

Pohledy na Fantovu budovu od západu vždy zahrnují alespoň část Vrhlického sadů. Zároveň byl hlavní vstup pro cestující z dnešní Wilsonovy ulice vždy koncipován v souvislosti s parkem na její protější straně. Proto bylo žádoucí rozšířit plochu modelu i o celé Vrchlického sady. To vyvolalo potřebu vymodelovat i domovní blok mezi Hybernskou a Bolzanovou, který sady na severu opticky uzavírá.

Nakonec se ukázal ještě problém při pohledu na areál nádraží od jihu s portálem tunelu těsně pod Vinohradskou ulicí. Pokud by model začínal až Vinohradskou ulicí nad ním, tak by bylo vlastně vidět zezadu do tunelu v podzemí. Proto bylo nutné zahrnout do modelu i dva domovní bloky mezi Vinohradskou a Římskou ulicí, které přirozeným způsobem tunel „zakryly“.

Při pohledu na takto vzniklý půdorys modelu zcela evidentně chyběla v jihozápadním rohu budova Národního muzea. Přestože sama o sobě dala dost práce (a to jsou v naznačeny plastiky jen na rampě, nikoliv na samotné budově), tak nebyla jiná možnost, než Národní muzeum do modelu zahrnout také.

Celý model se skládá z velkého množství malých trojúhelníků tvořících „drátěnou kostru“.

Modelování jednotlivých částí

Barevné odlišení jednotlivých dílčích modelů.
Pro značný rozsah bylo třeba model rozdělit na menší části. S těmi se snáze manipuluje, ale zároveň tvoří relativně uzavřené celky. Zároveň je pro každou dílčí část přehlednější seznam dohledaných relevantních podkladů.

Většina z významných budov stojících v roce 1924 se zachovala dodnes pouze s minimálními změnami – ty tak bylo možné modelovat s jistotou podle skutečného stavu, současných přesných map i vlastních fotografií a měření. Na samotném nádraží to je zejména Fantova budova a částečně i budova pošty, v okolí nádraží pak i budova Národního muzea (až na pozdější půdní vestavby), Státní opera (až na zakrytí galerií a technologickou nástavbu), budova bývalé reálky na Smetance (dnes základní škola).

Kontrola modelu budovy Národního muzea podle zákresu do letecké fotografie. Kontrola výšky portálu Státní opery podle vlastní fotografie.

Stejně tak stále stojí některé bloky činžovních domů (blok mezi Bolzanovou a Hybernskou ulicí, bloky mezi Vinohradskou, Mánesovou a ulicí Na Smetance). Několik vil pod Italskou ulicí – vila čp. 1800 (původně Ambulatorium), vila čp. 1778 (dnes MŠ), vila čp. 1781 (dnes rezidence řeckého velvyslance). Částečně to platí i pro vilu čp. 1037 (dnes rezidence egyptského velvyslance) a vilu čp. 1799, které však od roku 1924 prošly výraznějšími přestavbami. Do velké míry se dochoval i tenisový areál (dnes tenisový klub Oáza).

Ostatní budovy musely být rekonstruovány podle dostupných starších plánů, stavebních výkresů a fotografií. Na nádraží jde zejména o výtopnu s točnou a kolejiště, budovy a rampy v nákladové části. V okolí nádraží pak o budovu ŘSD Praha, dále budovu obecných škol (později opatrovnu) na Smetance, o strojírnu pana Kameníčka čp. 282 a 1409 na rohu dnešní Vinohradské a Balbínovy. A dále o celou řadu řadových (většinou činžovních) domů zejména v okolí Národního muzea a u Bulhara. A konečně i vila čp. 560 p. Bromovského.

Modelování točny podle stavebního výkresu. Modelování kancelářské budovy v nákladové části nádraží podle stavebního výkresu. Trochu odlišné pozice komínů vyšly podle fotografií.

Rekonstruována musela být i situace celého jižního zhlaví nádraží u tunelu, které později doznalo významných změn zrušením rampy a přístavbou dalších dvou tunelů. Dostupné fotografie jsou však většinou od jihu z oken domů v dnešní Vinohradské ulici. Pohled z kolejiště se podařilo získat pouze na jednom filmovém záběru.

Samostatnou kapitolou byla rekonstrukce stavu Vrchlického sadů, protože bylo velmi obtížné určit správnou pozici pořízení dostupných fotografií. A ani situační plány nedosahovaly dostatečné přesnosti. Velkou práci tak dala zejména střední partie s jezírkem a s celou řadou drobných staveb.

Použité podklady

Obecně o podkladech nutných pro modelování pojednává samostatný text Podklady pro model.

Konkrétně pro model Hlavního nádraží pak platí, že s jeho rozsahem narostlo i množství použitých podkladů. Kromě vlastnoručně pořízených fotografií, náčrtků a měření byly použity materiály z těchto zdrojů:
Archiv ČD v Libni
Archiv hlavního města Prahy
ČTK, Fotobanka
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
Národní archiv
Národní muzeum, Archiv dějin tělesné výchovy a sportu
Österreichisches Staatsarchiv, Wien
Pražské vodovody a kanalizace, archiv
SUDOP, archiv
ÚMČ Praha 2, archiv odboru výstavby
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Mapová sbírka

Dále byly použity podklady a informace z tištěných knih a časopisů, online sbírek fotografií a v neposlední řádě také ze soukromých archivů (abecedně) Ing. Zdeňka Hrdiny, Ing. Ivo Mahela, Ing. Zdeňka Maruny a PhDr. Pavla Scheuflera.

Fotografie, plány a náčrtky ze soukromého archivu Ing. Zdeňka Maruny zachycují zejména domovní blok na sever od Státní opery a také domovní blok mezi Škrétovou a Rubešovou ulicí. Oba těsně před jejich demolicí v roce 1976. Hodnota podkladů spočívá v tom, že on sám je tehdy pořizoval a shromažďoval se záměrem vytvořit (papírový) model Hlavního nádraží a jeho okolí.

Použité fotografie ze soukromého archivu Ing. Ivo Mahela zachycují zejména severní zhlaví stanice, okolí výtopny a mosty přes Seifertovu ulici. Pro tato místa je jinak množství fotografických podkladů omezené, takže při modelování těchto míst byly velmi cenné.

Plány a schémata ze soukromého archivu Ing. Zdeňka Hrdiny pomohly při určování pozic výhybek a návěstidel. Stejně tak soubor fotografií z roku 1928 ze soukromého archivu PhDr. Pavla Scheuflera zachycující stav těsně po elektrifikaci kolejiště.

Počty použitých podkladů podle typu materiálu:
Typ podkladu Počet Nejstarší Nejnovější
Vlastní fotografie55020012021
Cizí fotografie70518742020
Filmová políčka14019112014
Kresby518771918
Polohopisné a katastrální mapy4418552015
Situační plány31918731988
Půdorysy26218711967
Nárysy15618712011
Řezy16118711959

I při modelování stavu k roku 1924 se mohou hodit starší (nebo naopak novější) podklady. Například budova stojící v roce 1924 nemusela od svého postavení doznat žádných změn, a lze proto použít původní stavební výkresy nebo její fotografie těsně po postavení. A naopak, budova může být zachycena i na pozdějších plánech, výkres či fotografiích. Může být zachycena jako sousední při nové výstavbě, nebo i z důvodu, že má být právě zbouraná. Právě bourací plány bývají velmi spolehlivé, protože je na nich zachycena skutečnost. Opět je jen třeba kontrolovat, zda během let nedošlo k nějaké změně.

Počty použitých podkladů podle typu zdroje:
Zdroj Foto Filmová
políčka
Kresba Plány Stavební
výkresy
Vlastní archiv550
Institucionalní archivy236353559
Soukromé archivy48814
Knihy a články18825
Časopisy a noviny1022
Filmy dokumentarní2114
Filmy hrané126
Výstavy, expozice34
Online zdroje54
Ostatní zdroje3212
Celkem12471405363578

Plány zahrnují polohopisné, výškopisné, regulační, katastrální a situační plány. Stavební výkresy pak půdorysy, nárysy a řezy.

Počty použitých podkladů podle dílčího modelu:
Zdroj Foto Filmová
políčka
Kresba Plány Stavební
výkresy
Areál samotného nádraží273260110142
Vrchlického sady14992952
Státní opera a okolí1282002383
Národní muzeum243401371
Domy nad tunelem895027304
Smetanka30543426
Sportoviště v Italské60001713
Komotovka101370760
Bulhar1231607632

Barevné odlišení jednotlivých dílčích modelů
Z tabulky je patrné, že pro jednotlivé dílčí modely byly použity různé kombinace typů podkladů. Nejvíce historických podkladů a rovnoměrně rozdělených podle typu bylo pro areál samotného nádraží. Při modelování domů nad tunelem převažovaly jako podklady stavební výkresy. Naproti tomu pro Národní muzeum, Smetanku, Komotovku a Bulhar byly podstatné fotografie (z velké části vlastní).

U dosud stojících budov, je nedostatek stavebních výkresů dán tím, že jejich spisy jsou „živé“ – nebyly (až na výjimky) odložené do archivů, a nejsou tudíž ani veřejně dostupné. Na druhou stranu u dosud stojící budovy je možné si vše zkontrolovat na místě a pořídit si dostatečné množství podkladové dokumentace (zejména fotografií).

Nejméně dostupných podkladů všeobecně bylo pro sportovní areály v Italské.

Fotografie

Mezi nejdůležitější zdroje fotografií patří:
Zdroj Počet KOMÍN
Archiv Českých draha, Libeň18Mapa
Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií84Mapa
časopis Český svět52Mapa
časopis Světozor32Mapa
ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/Stiftung Luftbild Schweiz2Mapa
Fotobanka ČTK96Mapa
Národní muzeum, Archiv dějin tělesné výchovy a sportu, Fotoarchiv (eSbirky.cz)14Mapa
svazky edice Zmizelá Praha, Pražské nakladatelství V. Poláčka (původní svazky) a Nakladatelství Paseka (reedice a nové svazky)46Mapa
výše uvedené tři soukromé archivy45

Proklik Mapa umožňuje zobrazit pozice pořízení fotografií z daného zdroje na mapě Prahy v aplikaci KOMÍN (Katalog obrázků místopisných). Změnou kritérií (zejména časového období) lze vyhledat další fotografie z daného zdroje.

Z celkového množství přes 1200 použitých fotografií se jako klíčové při práci na celém modelu ukázaly dvě letecké fotografie z obrazového archivu ETH Zurich pořízené v roce 1931 (P4D-fH13929 a P4D-fH13926).

Letecký pohled na Hlavní nádraží a okolí, cca 1931 Letecký pohled na Národní muzeum a okolí, cca 1931

Je možné, že jde o fotografie pořízené při vyhlídkovém letu během propagační návštěvě vzducholodi Zeppelin v Praze.

Dalšími klíčovými fotografiemi byly:
pohled na jižní zhlaví nádraží v roce 1923, z časopisu Český svět (P4D-fH17264)
pohled na severní zhlaví nádraží kolem roku 1926 – ič. 78, Sbírka fotografií, Archiv Českých drah v Libni (P4D-fH19339)
pohled na severní zhlaví nádraží ze 30. let 20. století, Fotobanka ČTK (P4D-fH8577)

Pro centrální část Vrchlického sadů s jezírkem bylo přínosných několik barevných diapozitivů z fotoarchivu Archivu dějin tělesné výchovy a sportu, Národní muzeum (dostupné na eSbirky.cz).

Všechny relevantní fotografie byly předem zkatalogizovány tím způsobem, že byla zjištěna přesná pozice a natočení fotoaparátu v okamžiku pořízení fotografie. Tento krok, přes svou velkou pracnost, výrazně usnadňuje následnou práci na modelu, protože je možné automaticky vyhledat všechny fotografie, na kterých se právě modelované místo nachází. A hlavně je možné z takto zpracovaných fotografiích odečítat rozměry a kontrolovat pozice i velikost modelovaných objektů.

Vedlejším produktem přípravy fotografií pro modelování je tak KOMÍN (Katalog obrázků místopisných).

Filmové záběry

Filmové záběry jsou rozloženy na jednotlivá filmová políčka a dále se s nimi zachází stejně jako s fotografiemi. Problémem je nízké rozlišení televizního obrazu a také časté deformace poměru stran dané patrně převodem do formátu vysílání 4:3, resp. 16:9.

V některých dílech Hledání ztraceného času (K. Čáslavský a P. Vantuch, Česká televize) se objevily filmové záběry Hlavního nádraží a jeho okolí. Kromě typických záběrů z ulice před Fantovou budovou a celé řady záběrů Václavského náměstí jde například o letecký záběr z hraného filmu „Slavia L-Brox – Románek letcův“ (Vladimír Studecký, 1927) v dílu Archivní žurnál 45.

Záběr portálu vinohradského tunelu z jedoucího vlaku na amatérském filmu.<br><small>Filmové políčko převzato z: <i>Hledání ztraceného času (K. Čáslavský a P. Vantuch, Česká televize)</small></i>
Dále existuje několik záběrů kolejiště – například z příjezdu vlaku s prezidentem Edvardem Benešem v roce 1945 v dílu Návrat domů (1), případně žánrové záběry dopravního ruchu v kolejišti. Pro potřeby modelu byl však nejzajímavější záběr portálu vinohradského tunelu z kolejiště z jedoucího vlaku. Bohužel, záběr je hodně tmavý a jednotlivé objekty jsou velmi špatně rozpoznatelné.

Zákres modelu do záběru portálu vinohradského tunelu z jedoucího vlaku na amatérském filmu.<br><small>Podkladové filmové políčko převzato z: <i>Hledání ztraceného času (K. Čáslavský a P. Vantuch, Česká televize)</small></i>
Zároveň zde trochu selhala jinak vcelku důsledná snaha přesně si poznamenávat zdroje – určitě jde o záběry odvysílané v HZČ a mělo by jít o amatérský film z výletu vlakem do Pikovic. Ani na stránkách pořadu se však zatím nepodařilo dohledat, ve kterém dílu to bylo. Nalevo je alespoň vidět, jak dopadl zákres vytvořeného modelu do filmového záběru. Opět se výrazně zlepšila čitelnost snímku a rozpoznatelnost detailů. Rozdílná výška návěští dvojité výhybky před lampárnou je dána změnou stavu někdy mezi rokem 1924 a pořízením filmového záběru.

Hlavní nádraží se také objevilo na záběrech v řadě hraných filmů.

Při modelování vnitrobloku domu čp. 32 v Seifertově ulici (vystavěného Aloisem Stuchlíkem) byly použity záběry z reportáže o tomto domu a jeho historii odvysílané v publicistickém pořadu Z metropole (Petr Sojka, Česká televize) v roce 2014. V té byla zveřejněna i jedna historická fotografie železného altánu v zahradě. Vše bohužel se zdeformovaným poměrem šířky a výšky záběrů, takže není možné korektně odečítat rozměry zachycených objektů.

Plány a výkresy

Mezi nejdůležitější zdroje plánů a výkresů patří:
Zdroj Počet OKAP
Archiv Českých draha, Libeň150Mapa
Archiv hlavního města Prahy, Sbírka map a plánů62Mapa
Národní archiv238Mapa
ÚMČ Praha 2, archiv odboru výstavby391
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Mapová sbírka21Mapa

Proklik Mapa umožňuje zobrazit pozice plánů z daného zdroje na mapě Prahy v aplikaci OKAP (Online katalog anotací plánů). Změnou kritérií (zejména časového období) lze vyhledat další plány z daného zdroje.

Jako hlavní zdroj železničních situačních plánů a výkresů (půdorysů, nárysů a řezů) posloužily fondy ze specializovaného archivu Českých drah v Libni (fondy jsou dnes v SOA Praha) a dále vybrané fondy z Národního archivu a Österreichisches Staatsarchiv, Wien.

Za téměř patnáct let pravidelných návštěv badatelen byla zdigitalizovaná většina relevantní dochované plánové dokumentace k Hlavnímu nádraží a přilehlým tratím.

U železničních situačních plánů je však třeba počítat s účelem, pro který byly vytvořeny a s použitým měřítkem (obvykle 1:1000). Přestože jsou detailní v prostoru kolejiště a informační hodnota je vysoká, tak jsou poměrně často geodeticky ne zcela přesně zaměřené a různě zkreslené. Někdy nesedí vzdálenosti (a to i u významných budov jako mezi Fantovou budovou a budovou pošty) a problémy bývají i se zachycením tratě do oblouku. Například, pro většinu železničních situačních plánů před rokem 1938 je naprosto charakteristické velmi nepřesné zachycení kolejiště od mostů přes Seifertovu ulici až po Hrabovku. Cizí objekty mimo areál kolejiště a zejména mimo „požární obvod dráhy“ jsou pak logicky naznačeny spíš jen schématicky.

Pro železniční projekty je dále typické, že obvykle chybí plány dle provedení (na rozdíl např. u projektů tramvajových tratí, kde se obvykle dochovaly i kolaudační plány). Ne vždy jak tak zřejmé, jestli se daný projekt skutečně realizoval. Nerealizovaných projektů byla přitom celá řada.

Neželezniční plány (polohopisné, výškopisné, katastrální i situační) a výkresy pro okolí nádraží byly dohledány ve fondech Archivu hlavního města Prahy a Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (v obou případech zejména pro Vrchlického sady), Národního archivu (zejména tramvajové trati) a konečně v archivu odboru výstavby ÚMČ Praha 2. Ten se ukázal jako klíčový zdroj pro už neexistují budovy v okolí Státní opery a hlavně pro dva domovní bloky nad tunelem mezi Vinohradskou a Římskou ulicí.

Pro modelování Vrchlického sadů byly nejdůležitější dva mapové podklady. Jednak soubor situačních plánů z fondu Reambulace královského hlavního města Prahy z roku 1917 (Ústřední archiv zeměměřictví a katastru). Mapové listy týkající se Vrchlického sadů obsahovaly i četné zajímavé detaily (např. půdorysy drobných staveb domků výběrčích potravní daně a kiosku občerstvení, jezírka a vodopádu v centrální části), včetně kót vzdáleností.

Stejně důležitým zdrojem byly grafické listy ze souboru Dudych, Karel a kol.: Pražské parky a dřeviny, Kartografie, Praha, 1975 (ič. 7098, Sbírka map a plánů, Archiv hlavního města Prahy), které obsahují pozice jednotlivých stromů, včetně jejich druhu. Přestože zachycují až mnohem pozdější stav, lze u vzrostlých stromů celkem spolehlivě předpokládat, že se na stejném místě nacházely i v roce 1924. Jejich menší vzrůst šlo korigovat podle starších fotografií.

Každý z použitých plánů (i nárysů a řezů) musel být předem georeferencován, aby byl snadno dohledatelný podle právě modelované lokality. Vedlejším produktem modelování je tak OKAP (Online katalog anotací plánů). Na ukázku si je možné nechat vyhledat seznam plánů týkajících se Hlavního nádraží a s datací blízko modelovanému roku 1924.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu

Různé části modelu jsou vymodelovány s různou mírou jistoty podle množství a typu dostupných podkladů. Obecně o spolehlivosti podkladů a významu použitých barev pojednává samostatný text.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu.

Protože dvě hlavní použité letecké fotografie pocházejí až z roku 1931, mohlo v některých případech (kde nebyl k dispozici žádný další fotografický nebo mapový podklad) omylem dojít k vymodelování až pozdějšího stavu, který v roce 1924 ještě neexistoval. Týkat se to může zejména různých půdních vestaveb a nástaveb.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu.
V areálu samotného nádraží byl nedostatek podkladů pro budky a kůlny pod zdí u Seifertovy ulice i pro zastrčený kousek za budovou výtopny (před stavbou krámků do Seifertovy). Na situačních plánech celého nádraží nejsou zachyceny v dostatečném detailu a detailní výkresy byly k dispozici pouze pro kancelář firmy Bárta&Tichý. Fotografií byly pouze jednotky a ještě ze vzdálenějších let, než pro modelovaný rok 1924.

Nedostatek podkladů se projevoval dál v pásu po celé východní hranici areálu nádraží – vojenskou rampu a samotný svah pod ulicemi Italská a Španělská. Úplně nejhorší byl stav podkladů pro trojúhelníkový pozemek budoucích garáží Beneš nad svahem. Toto místa je tak vymodelováno pouze na základě hrubého půdorysu na železničních situačních plánech a odhadu podle stavu po vybudování garáží.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu, východní část.
Ani areály obou sportovišť na tom nebyly o moc lépe. U Klubu velocipedistů se podařilo dohledat výkresy k úplným počátkům areálu a několik fotografií, na kterých je alespoň velmi okrajově zachycen. Něco málo šlo vyčíst i z pozdějších projektů rozšiřování garáží, které spodní část areálu klubu ukrojily. V případě tenisového klubu pomohlo, že klubovna a první kurt se dochovaly až do současnosti.

Z vilové zástavby bylo nejméně podkladů pro vilu p. Bromovského čp. 560, která se nedochovala a pro vilu čp. 1799, která se sice dochovala, ale od roku 1924 prošla několika zásadními rekonstrukcemi. K vilám nebyly dostupné stavební výkresy a bylo je třeba modelovat pouze podle fotografií. Výjimku představuje původní Ambulatorium čp. 1800, pro které byly k dispozici stavební plány s kótami dle skutečného provedení. U všech vil byly na fotografiích špatně rozpoznatelné zahrady a cestičky v nich.

Školní budovu čp. 505 bylo možné modelovat podle současného stavu. Rozdílná však byla úprava botanické zahrady nad Španělskou ulicí, kde je dnes pouze travnatá plocha a jeden skleník. Budovu opatrovny čp. 1420 bylo třeba modelovat pouze podle dostupných fotografií.

Částečně podle současného stavu a částečně jen podle dostupných fotografií byly modelovány dva domovní bloky mezi ulicemi Na Smetance, Mánesova a Vinohradská. Rozdíly oproti současnosti spočívají hlavně v pozdějších půdních vestavbách a nástavbách, při kterých docházelo ke zrušení věží a ozdobných střešních štítů, resp. ke zjednodušování celé fasády.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu, jižní část.
V jižní části areálu nádraží bylo obtížnější vymodelovat portál tunelu a jeho bezprostřední okolí na úrovni kolejiště. Většina fotografií byla totiž pořizována směrem na sever (buď z úrovně ulice, nebo z okna některého domu), takže na nich vjezd do tunelu není zachycen. Pro samotný portál však existují alespoň výkresy (nárys a půdorys) z doby přípravy stavby dvou nových tunelů.

Pro okolí Státní opery bylo poměrně dost fotografií a stavebních výkresů pro domy v severním bloku těsně u nádraží. Domy do Vinohradské ulice musely být modelovány pouze podle fotografií, kterých je však dostatek. Samotné divadlo ještě nemělo krabicovitou nástavbu provaziště, ani zakryté galerie. Původní stav je však zdokumentován na vícero fotografiích. Problematická však byla divadelní zahradní restaurace, pro kterou bylo k dispozici málo podkladů – pouze jeden půdorys a na pár fotografiích byly vidět dílčí části zahrady.

Domy v bloku nad tunelem musely být vesměs vymodelovány pouze na základě plánů, protože je k dispozici pouze velmi málo dochovaných fotografií. Pro původní dům čp.  334 na rohu Vinohradské a Rubešovy ulice nebyl dostupný vůbec žádný výkres a zachycen je nezřetelně pouze na dvou fotografiích. Stejně tak nebyly k dispozici žádné výkresy pro strojírnu pana Kameníčka a zejména pohled do vnitřku dvora se podařilo získat pouze na jediné fotografii dokumentující začátek stavby budovy Radiojournalu.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu, Vrchlického sady.
U Vrchlického sadů bylo problémem omezené množství detailních plánů a obtížnost přesného určení místa pořízení dostupných fotografií. Zatím se nepodařilo dohledat fotografie z části parku u dnešní Opletalovy (vyjma několika fotografií přímo z Opletalovy ulice z místa před budovou ÚAMK, na kterých však je pouze neprůhledná řada stromů).

Nejisté je dětské rejdiště (hřiště) v jižní části parku. Sice existuje plán na jeho zřízení (P4D-RM22366) z roku 1894, ale není jasné, zda bylo opravdu zřízeno. Nepodařilo se nalézt totiž žádnou fotografii, na které by bylo zachyceno.

Velmi málo fotografií také zachycuje parkovou stranu dnešní Wilsonovy ulice před budovou nádraží před výstavbou Wilsonova pomníku v roce 1928. Toto místo bylo zachycena pouze na jednotkách fotografií kolem roku 1880, z doby těsně po zřízení parku. Pak zarostlo stromy a patrně už nebylo co fotit. Protože letecké fotografie i grafické listy pozic stromů jsou až z doby po postavení pomníku, tak v prostoru na sever od branky nebylo podle čeho „nasázet“ stromy ve stavu roku 1924.

Dům výběrčího potravní daně čp. 1558 v Bolzanově ulici se podařilo nalézt pouze na jediné fotografii od Jindřicha Eckerta pořízené kolem roku 1888 (P4D-fH5839). A na té je vidět pouze malá část jeho střechy. Žádná jeho další fotografie zatím nalezena nebyla. Proto musel být vymodelován analogicky k identickému domku čp. 1557, resp. k zrcadlově otočenému domku čp. 1556. Stejně tak k němu přilehlý pisoár.

Míra jistoty u jednotlivých částí modelu, severní část.
Domy na sever od dnešní Seifertovy ulice mezi Chodskou a Havlíčkovou (dnes Příběnickou a Řehořovou) ulicí se dochovaly od roku 1924 v téměř nezměněné podobě. Takže mohly být modelovány spolehlivě podle reality. Pozor bylo třeba dát jen na později zřízené půdní vestavby a přístavby výtahových šachet ve vnitrobloku.

Problematický byl vnitroblok se skálou, zahradou a altánem, který je výrazně členitý, ale pro který byl k dispozici pouze dobový půdorys z katastrální mapy a nezřetelný pohled na ortofotomapě z pozdější doby. Částečně tak pomohly alespoň filmové záběry současné podoby vnitrobloku z reportáže o domu čp. 32 a jeho historii odvysílané v pořadu Z metropole.

Pro koleje pokračující za mosty přes Seifertovu byl relativní dostatek mapových podkladů a zachyceny byly i na fotografiích.

Další problematická část z pohledu spolehlivosti modelování pak byly domy v Husově (dnešní Husitské) ulici. Pro ty byly k dispozici pouze půdorysy a několik fotografií, na kterých však nemohly být zachyceny v dobrém úhlu (vzhledem k terénní situaci okolí). Až na jejich velmi stísněné dvorky těsně pod Hrabovskou spojkou se však podařilo dosáhnout poměrně vysoké jistota v přesnost jejich vymodelování.

U Bulhara bylo možné celkem spolehlivě vymodelovat budovu Ředitelství státních drah Praha na základě dochovaných výkresů a také podle několika fotografií zachycujících budovu z různých stran. Stejně tak i kabelový domek na jih od budovy. Nižší míra jistoty je však u nádvoří budovy Ředitelství, které je vymodelováno pouze podle půdorysu a dvou fotografií zachycujících vršky korun na něm rostoucích stromů (P4D-fH13929 a P4D-fH8577).

Na samotné křižovatce byl na modelování obtížný rohový dům čp. 84, protože nebyly k dispozici jeho výkresy a je velmi málo fotografií, na kterých by byl zachycen před svoji zkázou v květnu 1945. Kolem domku výběrčího potravní daně čp. 1532 byl shluk trafik a stánků, patrně i telefonní budka. Pro samotný domek (zbouraný někdy mezi roky 1925 až 1927) byly k dispozici alespoň stavební výkresy a jeho část je zachycena na fotografii z vítání císaře Františka Josefa I. před vjezdem na Žižkov. Ostatní dřevěné boudičky byly modelovány pouze na základě půdorysů a podle analogie se stánky viditelnými na fotografiích toho místa z pozdější doby.

Domovní blok mezi dnešními ulicemi Hybernská, Opletalova, Bolzanova a U Bulhara je modelován podle reality současného stavu, ale nebyly dostupné žádné starší výkresy. Nejistá je tak zejména tehdejší podoba vnitrobloku a jeho zastavění. Zároveň není zcela jisté přesné datování půdních vestaveb a nástaveb. Proto je možné, že na modelu není u některého domu správně zachycen stav přesně pro rok 1924.

 

Informace zde uvedené jsou bez záruky.
Vytvořeno: 16. února 2022. Poslední aktualizace: 30. května 2022